AIDS
Jak jsem nezabránil vraždě...
Zas jeden večer v klasické české hospůdce. Hodina pokročuje. Hladina alkoholu v krvi přítomných pomalu a nezadržitelně vzrůstá. Nálada se uvolňuje stále více... kdo již toto někdy nezažil?
No vida. Tamhleta osůbka, co ještě před chvílí seděla - kde ona to vlastně seděla? Taková nenápadná a teď je z ní najednou centrum všeho dění. S pokročilou hladinou odhazuje ostych a začíná ke všeobecnému údivu odhazovat i části oděvu. Hmm, zajímavé zpestření :-) Produkce končí za aplausu místních alkoholiků a prakticky úplného obnažení.
Ale co to? Teď k ní přichází - říkejme mu, pro jistotu, pan X a začínají spolu laškovat. Pro ty, kteří nemají tu trpělivost sledovat celé dění následující hodinu, ve stručnosti: mají se k sobě a nejspíš spolu stráví společnou noc.
Na tom není nic špatného. Je to přeci hezké, když se lidé mají rádi a od viktoriánských dob již přeci jen trocha času uplynula a katolické teze o sexu pouze za účelem rozmnožování dnes snad již ani duchovní neberou vážně. V současné době a společnosti má sex svou nezastupitelnou rekreační a relaxační roli.
Tudíž, nyní následuje správná otázka: proč vám tady o tom vlastně vyprávím? Je to proto, že mám ještě v živé paměti dotyčného X při vyprávění rozličných sexuálních zážitků, kterými bavil celé okolí a po nějaké době i jeho šok z výsledku HIV testu - ač to (s ohledem na prezentované zážitky) možná překvapilo jen jeho. Tento výsledek však zcela pochopitelně již tolik neprezentuje...
Co s touto situací? Na jedné straně člověk, kde náhodou vím o jeho HIV pozitivitě a velké míře nezodpovědnosti, na druhé straně jakási neznámá osůbka... a při zachování všech zásad bezpečného sexu vlastně žádné nebezpečí nehrozí... I HIV pozitivní člověk má přeci právo na svůj osobní život, který neodmyslitelně zahrnuje sexualitu... Mám něco podniknout? A co? Nebo to nechat být a vědět, že dnešní noc s největší pravděpodobností přibude zase jeden HIV pozitivní člověk?
Možná se tento příběh vůbec nestal, a přitom se v mnoha modifikacích stává na celém světě dnes a denně... možná... Těžko zabránit druhým v něčem,co se mě vlastně ani netýká, a přitom by stačilo jedno jediné slovo... Těžko ale nést zodpovědnost za druhé (většinou o to ani nestojí). Jsme však schopni nést zodpovědnost za sebe samé?... alespoň v těchto věcech...?
