Bylinky

Kdoule, mišpule a oskeruše jsou plody dřevin z čeledi jabloňovitých (Malaceae Small). Ve všech třech případech jsou to malvice, které se od sebe liší tvarem, velikostí i barvou. Jeřáb oskeruše, mišpule obecná i kdouloň obecná nejsou naše domácí dřeviny. Doputovaly k nám přes jižní Evropu ze vzdálených krajin.

Popis:
Kdouloň obecná (Cydonia oblonga Mill.) je keř nebo nízký strom. Listy jsou jednoduché, s široce vejčitou celokrajnou, naspodu chlupatou čepelí. Kdouloň kvete v květnu a červnu nápadně velkými bílými nebo růžovými květy. Kdoule jsou žluté, řídce plstnaté malvice hruškovitého nebo kulovitého tvaru. Jsou výrazně aromatické.

Kde ji najdete:
Původní pravlastí kdoule obecné je oblast Íránu, Zakavkazí, Střední Asie, jihu Arabského poloostrova. U nás je kdoule pěstována již od středověku a místy dokonce zplaněla (v Praze, Roudnici nad Labem a na jižní Moravě). Vyžaduje teplé, slunné stanoviště, netrpí chorobami ani škůdci. Náš současný šlechtitelský výzkum se zaměřuje na vyšlechtění mrazuvzdorných odrůd s vysokými výnosy.

K čemu se používala dříve:
Kdouloň obecná je jedna z nejstarších kulturních rostlin. Její plody byly známé v lékařství i jako ovoce již ve starověkém světě. Její vědecké jméno Cydonia je odvozeno od názvu starověkého města Kydonu na Krétě, odkud se kdoule vyvážely. Kdouloň byla symbolem lásky a plodnosti. Ve starověkém Řecku patřila k rostlinám přiřčeným Afroditě. Proto se věřilo, že plody – kdoule – mají účinky jako afrodiziakum. Na svatbách se předávaly snoubencům jako symbol zdraví a plodnosti.

O její rozšíření do střední Evropy se zasloužil Karel Veliký. Významnou roli při šíření této dřeviny sehráli také Arabové. Ve středověku byla hojně pěstována v klášterních zahradách, jako lék ji používala např. Hildegarda z Bingenu. Matthioli ve svém herbáři uvádí, že kdoule (nebo také kutny, z německého Qiutte) byly k dostání zcela běžně a používaly se k zastavení všelikého toku. Matthioli nás přesvědčuje i o tom, že kdoule byly velice chutným ovocem, a připojuje dokonce recept na kdoulový lektvar a huspeninu. Na začátku 20. století se z kdoulových semen připravoval sliz na ošetření proleženin. Tento léčebný prostředek se připravoval pouze pro denní spotřebu, při skladování se totiž kazil. Výtažek ze semen se používal proti průjmům a při plivání krve. Měl své využití v kosmetice, např. na fixaci vlasů, a v textilním průmyslu při konečné úpravě hedvábí.

Sběr:
V září se sbírají plody (Fructus cydoniae), které jsou v tomto stavu nejedlé. Krájejí se na lupínky a suší se při umělé teplotě do 50 °C. Častěji se ve fytoterapii používají semena (Semen cydoniae), která jsou součástí mnoha světových lékopisů.

Obsahové látky:
Dužnina plodů obsahuje množství pektinu, kyseliny, slizy, asi 10 procent cukrů (především fruktóza), silice, třísloviny, provitamin A, vitamin C, skupinu vitaminu B, dále minerální látky - draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek. Semena obsahují především slizovité látky (pentózany), olej, amygdalin a třísloviny.

Vlastnosti:
Mucilaginózum.

Účinek na organismus:
Plody jsou v čerstvém stavu nejedlé. Sušené plody se používají při žaludečních potížích a bolestech v krku, dále proti průjmům a krvácení. Semena obsahují sliz, který chladí a kryje, změkčuje a nedráždí sliznice a pokožku. Uplatňují se při kašli. Semena se používají zřídka vnitřně při žaludečních a střevních obtížích; obsahují totiž toxický amygdalin. Vně se používají mnohem častěji. V kosmetice, při ošetření drobných poranění, dále v lidovém léčitelství při zánětech očí, na chladivé obklady. Kdoulový sliz je součástí kloktadel při zánětech dutiny ústní a hrtanu.

Toxicita a vedlejší účinky:
Pozor, semena obsahují toxický kyanogenní glykosid amygdalin!

Další význam:
Kdoule se stejně jako levandule dávaly do prádelníků. Jejich osvěžující vůně příjemně provoněla uložené oblečení. Kdoule také odpuzují hmyz, takže se mohou dávat do skříní proti molům. Kdoule jsou v syrovém stavu nejedlé, ale suší se na křížaly, dělají se z nich kompoty, želé, rosoly (mají vysoký obsah pektinu) a marmelády. Kdoulová pasta, nebo také “kdoulový sýr”, byla kdysi oblíbenou pochoutkou. Z kdoulí se dělalo víno a mošt.

Kdoulový rosol:
Příprava kdoulového rosolu není náročná a určitě budete překvapeni výsledkem. Kdoule mu dodají naprosto jedinečnou vůni i chuť. Na jeden díl kdoulí připadá jeden díl jablek a dva díly cukru. Ovoce oloupeme a rozvaříme ve vodě. Směs prolisujeme, přidáme cukr a za stálého míchání vaříme do zrosolovatění. Rosol můžeme ještě okořenit badyánem a citronovou šťávou.

Tweet