Bylinky k léčbě diabetu

Existuje však pouze několik druhů rostlin, které mají dostatečný obsah polyfruktosanů pro potravinářské i technické využití

Inulin je chemickou povahou polyfruktosan neboli fruktan a je zásobním polysacharidem, který je v přírodě rozšířen obdobně jako škrob. Existuje však pouze několik druhů rostlin, především z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a zvonkovitých (Campanulaceae) které mají dostatečný obsah polyfruktosanů pro potravinářské i technické využití (viz tab.1)

Tab. 1
OBSAH INULINU V ZÁSOBNÍCH ORGÁNECH NĚKTERÝCH ROSTLIN

Čeleď	druh	zásobní orgán	obsah inulinu v % sušiny
Asteraceae	Helianthus tuberosus	hlíza	80
	Cichorium intybus	kořen	75
	Dahlia sp.	hlíza	72
	Polymnia sonchifolia	hlíza	65
	Taraxacum officinale	kořen	40
	Inula helenium	kořen	32
Campanulaceae	Platycodon grandiflorum	kořen	45
	Codonopsis lanceolata	kořen	40
	Campanula punctata	kořen	16

Výhodou fruktanů je skutečnost, že jsou v množství 30–80 g organismem i při diabetu spotřebovávány bez nároků na inzulin. Proto je lze velmi dobře použít v prevenci diabetu a také k podpůrnému léčení těchto stavů. Rostlin obsahujících inulin je možné využít pro produkci fruktózy a fruktózového sirupu i k výrobě ethanolu. V posledních letech přitahuje fruktóza pozornost jako prostředek ke slazení, protože je o 20–50 % sladší než řepný cukr. Také u nás roste řada rostlin, které mají jako zásobní látku v kořenech i určité množství inulinu. Z čeledi hvězdnicovitých to je u nás rozšířený a dostatečně známý topinambur (Helianthus tuberosus) a čekanka (Cichorium intybus). Lopuch větší (Arctium lappa) je známý především jako léčivá rostlina, avšak mnohaletou šlechtitelskou prací Japonců se stal i zajímavou kořenovou zeleninou. Z čeledi zvonkovitých je důležitý především pazvonek (Codonopsis sp.), známý též jako tonizující rostlina.

Tweet