Bylinky k léčbě diabetu
Rostliny s obsahem inulinu
Inulin je chemickou povahou polyfruktosan neboli fruktan a je zásobním polysacharidem, který je v přírodě rozšířen obdobně jako škrob. Existuje však pouze několik druhů rostlin, především z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a zvonkovitých (Campanulaceae) které mají dostatečný obsah polyfruktosanů pro potravinářské i technické využití (viz tab.1)
Tab. 1
OBSAH INULINU V ZÁSOBNÍCH ORGÁNECH NĚKTERÝCH ROSTLIN
Čeleď |
druh |
zásobní orgán |
obsah inulinu v %
sušiny |
Asteraceae |
Helianthus
tuberosus |
hlíza |
80 |
Cichorium
intybus |
kořen |
75 | |
Dahlia sp. |
hlíza |
72 | |
Polymnia
sonchifolia |
hlíza |
65 | |
Taraxacum
officinale |
kořen |
40 | |
Inula
helenium |
kořen |
32 | |
Campanulaceae |
Platycodon
grandiflorum |
kořen |
45 |
Codonopsis
lanceolata |
kořen |
40 | |
Campanula
punctata |
kořen |
16 |
Výhodou fruktanů je skutečnost, že jsou v množství 30–80 g organismem i při diabetu spotřebovávány bez nároků na inzulin. Proto je lze velmi dobře použít v prevenci diabetu a také k podpůrnému léčení těchto stavů. Rostlin obsahujících inulin je možné využít pro produkci fruktózy a fruktózového sirupu i k výrobě ethanolu. V posledních letech přitahuje fruktóza pozornost jako prostředek ke slazení, protože je o 20–50 % sladší než řepný cukr. Také u nás roste řada rostlin, které mají jako zásobní látku v kořenech i určité množství inulinu. Z čeledi hvězdnicovitých to je u nás rozšířený a dostatečně známý topinambur (Helianthus tuberosus) a čekanka (Cichorium intybus). Lopuch větší (Arctium lappa) je známý především jako léčivá rostlina, avšak mnohaletou šlechtitelskou prací Japonců se stal i zajímavou kořenovou zeleninou. Z čeledi zvonkovitých je důležitý především pazvonek (Codonopsis sp.), známý též jako tonizující rostlina.