Bylinky k léčbě diabetu
Stevie
Původ a rozšíření
Původní oblastí rozšíření je severovýchodní Paraguay, kde
roste v oblasti Amazonky západně od And v povodí řeky Ypame, a jižní Brazílie
(stát Mato Grosso do Sul). Setkáváme se s ní v nadmořské výšce 200–6 000
m, často na blatech, březích vodních toků, ale také v travnaté pampě na tufech.
Poprvé popsal stevii v roce 1887 paraguayský přírodovědec dr. Bertoni. Teprve v
roce 1931 však francouzští chemici Brindell a Lavielle získali z listů této
rostliny bílou krystalickou látku – steviosid, se sladivostí až 300krát vyšší
než sacharóza. V roce 1971 byla semena stevie dovezena z Brazílie do Japonska a
začala se pokusně pěstovat především na ostrově Hokkaidó. O šest let později zde
začala firma Maruzen Kasei Co. vyrábět extrakty ze stevie na obchodní bázi. V
současné době je rozhodujícím světovým producentem Japonsko, kde se ročně sklízí
několik desítek tisíc tun suchých listů a vyrábí se asi 3 000 tun sladidla.
Stevie se rozšířila i do ostatních oblastí východní a jihovýchodní Asie (Čína,
Korejská republika, Thajsko, Vietnam). Mimo uvedené země se pěstuje také v
USA (Kalifornie), ale i v oblastech mírného pásu, např. na Ukrajině a v
Bulharsku, zkoušela se pěstovat i ve SRN. Téměř pět let probíhaly pokusy s jejím
pěstováním také u nás, a to s kladnými výsledky.
Botanický popis
Stevie, Stevia rebaudiana,
je víceletá bylina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Stonek dosahuje výšky
0,3–1,8 m a hojně se větví. V mládí jsou stonky a listy hustě chlupaté, později
je odění řidší. Kořenový systém se rozkládá mělce pod povrchem půdy a je poměrně
slabý; je také jediným orgánem rostliny, který neobsahuje sladké látky. Listy
jsou vstřícné, světle až tmavě zelené, 3–8 cm dlouhé, úzce deltovité až
obvejčité a v horní části výrazně vroubkované. Úbory jsou rozloženy ve vrcholové
části stonku i větví a tvoří je 3–5 trubkovitých květů. Ty jsou oboupohlavné,
drobné, bílé až narůžovělé. Plod je drobná tmavě hnědá nažka s chmýrem, která se
snadno přenáší větrem.
Obsahové látky
Izolovaný
krystalický steviosid je diterpenický glykosid. Ve vodě je rozpustný a na jazyku
chutná příjemně sladce, ve větším množství až hořce. Při pozdějších analýzách
listů se však izolovalo několik dalších glykosidů s různým stupněm sladivosti.
Jde především o rebaudiosid A, který je l,3–1,5krát sladší než steviosid, a
rebaudiosidy B, C, D a E, jejichž sladivost je 20–120krát vyšší než u sacharózy.
Uvádí se, že rebaudiosid A je nejen sladší, ale také příjemnější chuti. Jeho
obsah v listech však dosahuje pouze 1–2 %. Důležitým faktorem je zdravotní
nezávadnost extraktu ze stevie, neboť okolo tohoto problému se vedly určité
diskuse. Akutní toxická dávka zjištěná u krys je kolem 8 g na 1 kg živé
hmotnosti, takže člověka nemůže v žádném případě poškodit. Antikoncepční účinky
nebyly jednoznačně potvrzeny. Navíc se nikdy nepoužívá čistý extrakt, ale
kombinuje se s jinými látkami, a tak se koncentrace steviosidů pohybuje
maximálně kolem 50 %.
Způsoby užití
Sladidla na
bázi steviosidu jsou zatím povolena v Japonsku, kde se používají zejména ke
slazení nealkoholických nápojů a do žvýkaček. V Bulharsku byl vyvinut preparát
Marumilon 50 s 50krát vyšší sladivostí, než má sacharóza, v Brazílii a Paraguayi
se používá steviosid k přislazování jogurtů. Ve stadiu schvalování je i v
dalších státech. I když se u nás na trhu objevilo jak sladidlo z rozemletých
listů, tak i nealkoholický nápoj a čaj s tímto sladidlem, panují okolo využití
značné rozpaky. Používání sladidla na bázi steviosidu je tedy možné jak při
výrobě dietních potravin s nízkou energetickou hodnotou, tak i do limonád, v
cukrářství a v konzervárenském průmyslu. Steviosid se ukazuje jako možný
prostředek v boji proti zubnímu kazu, neboť likviduje řadu patogenních bakterií
ústní mikroflóry. Je tedy vhodný i k výrobě zubních past a žvýkaček.
Možnosti pěstování
Z
hlediska technologie pěstování se v našich klimatických podmínkách nevyskytují
žádné větší problémy. V teplých oblastech Moravy lze stevie pěstovat obdobným
způsobem jako tradiční papriku, a to se sklizní nadzemní části ve dvou sečích.
Je zde možné dosáhnout výnosu až 5 tun suché hmoty z hektaru při obsahu 5–11 %
steviosidu. Jinou možností je dovoz suroviny z příznivějších pěstitelských
oblastí, kterými jsou teplé oblasti mírného pásu nebo subtropy. Stevie je však
vhodnou rostlinou pro drobné pěstitele, neboť ji můžeme mít i v květináči za
oknem a listy pro vlastní potřebu průběžně využívat.
