Deprese

Je pátek. Svítí sluníčko. Jdu s kamarádem. Před námi vysoký panelák a plno policejních aut. Říkám: ""To snad někdo skočil z okna"". Přicházíme blíž. Na zemi plachta z pod které vykukuje pravá pruhovaná ponožka. O kus dál leží osamělá černá polobotka.

Kromě policajtů množství čumilů - asi sousedé. Probírají, proč to Franta udělal. Fajn, aspoň už víme, že to byl nějakej Franta. Nepatříme sem, jdeme dál. Vždyť krom toho, že někdo skočil z okna se toho vlastně ani tak moc nestalo. Alespoň si mají jeho sousedé o čem povídat. Třeba si někdo z nich na pohřbu vzpomene na Nohavicův text:
"… kdopak mu pomoh, kdopak mu ruku podal,
když na pryčně ležel a nemohl spát.
Tak nějak cizí jsme, lhostejní jak ta voda
a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád…"

Co tedy máme dělat, abychom na pohřby našich přátel nemuseli chodit s podobně trapnými pocity?

Mnoho lidí v depresi pomýšlí na sebevraždu. Je nutné mít na paměti, že 60% všech sebevražd bývá spácháno v těžké depresi a pokusy o sebevraždu vskutku nejsou vždy jen demonstrativní. Problém je, že mnozí z těch, kteří depresí trpí, jen velice obtížně přijímají nabízenou pomoc. Tím se však v žádném případě nesmíme nechat odradit. Je nutné být trpělivý a dát najevo, že si s námi mohou promluvit až oni sami budou chtít.

V rozhovoru je dobré směřovat dotyčného k rozhodnutí vyhledat lékařskou pomoc. Určitě nemají smysl rady typu, že se z toho dotyčný musí sám vylízat a dát se dohromady. Mějme na paměti, že v depresích si nikdo moc nelibuje, a kdyby se z nich sám mohl dostat, tak to určitě udělá. Zrovna tak se nesnažme poskytovat ničím neopodstatněné a zbrklé rady, nesnažme se něco říkat jen proto, že máme pocit, že něco říci musíme. Poskytněme čas k tomu, aby nám dotyčný mohl povědět, co cítí. Když budeme naslouchat, když oceníme jejich myšlenky, když budeme dávat najevo sympatie a vyvarujeme se toho dávat příliš mnoho rad, určitě vykonáme dobrou práci. Snažme se s dotyčným zůstat ve styku a nabídnout mu i praktickou pomoc a podporu, dokud se vše nezlepší. Můžeme nabídnout i to, že dotyčného k lékaři doprovodíme, nesnažme se ale přehánět. Mnoho lidí v depresi sice cítí, že věci nezvládají, přesto je pro ně krajně nepříjemné, když někdo předjímá jejich rozhodnutí.

Pokud však víme, že skutečně na sebevraždu pomýšlí, potom musíme jednat v jejich zájmu i proti jejich vůli. Zavolat praktickému lékaři, na pohotovost či místní psychiatrickou ambulanci - zkrátka nějakému odborníkovi, který má s danou problematikou zkušenosti a je schopen říci, co je v konkrétní situaci nejlepší.

(Bližší informace se lze dočíst v knize České lékařské společnosti J.E. Purkyně: Informace a rady lékaře - Deprese, která byla letos vydaná v nakladatelství Grada Publishing.)

Tweet