Zajímavosti

Nezabiješ oči korálků


Kategorie: Zajímavosti 
12.prosinec 2001
Les. Tma. Sníh. Zběsilé auto se zběsilým řidičem se řítí serpentinami prosincové noci.

Les. Tma. Sníh. Bezstarostná zvěř. Světlo reflektorů! Oslepená srna hledí vstříc řidiči - smrti jejíž tvář uzří až bude zhasínat. Tupá rána. Leží na silnici. Ještě se jí slabě chvěje hruď. Její korálkové oči naposledy objímají svět a bezhlesně se ptají: "Proč, proč?" Oči korálků.

Je to jen chvilka, než vyhasne poslední jiskřička očí korálků. Jen chvilka, chvilka nepozornosti, sobecké nerozvážnosti a spěchu a vyhasla poslední jiskřička očí korálků. Lítost je nanic! Zabil jsi oči korálků!

Dnes a denně ve své sobeckosti, ješitnosti a neurvalosti zabíjíme oči korálků. Řítíme se automobilem svých činů a slov. Nehledíme na to, že někoho raní. A mnohdy to ve své pýše ani nepostřehnem - pohříchu, hlavně u těch nejbližších.

A přitom všichni víme, že psychická pohoda a vyrovnanost jsou pro zdraví tolik důležité. Někdy to ale víme spíš jen jaksi akademicky…

Pokusíme se to změnit? (alespoň teď, v předsvátčí - děkuji - třeba se z toho stane nakonec dobrý zvyk…)

Vánoce a předvánočí totiž patří mezi dny, kdy mezi lidmi narůstá nervozita a zároveň narůstají deprese - zejména u osamělých lidí. Zde je výhoda, že se jedná o spouštěcí faktor, který lze předvídat a tudíž se lze na danou situaci i připravit. Pokud patříte náhodou mezi lidi, kterých se předvánoční deprese týkají, nebojte se pohovořit si o tom s někým z vašich známých. Snažte se být co nejvíce v kontaktu s lidmi a pokud cítíte, že je stav naléhavý a nikde nikdo známý, nebojte se zavolat na linku důvěry. Začněte se něčím zaměstnávat, pokuste se vyrazit někam do společnosti - třeba i mezi neznámé lidi - možná potkáte někoho zajímavého. Můžete si vyrazit na procházku nebo si jít zaplavat. Dbejte na sebe. Dbejte na zachování pravidelného denního režimu i když se vám do toho zrovna nechce. A nezapomínejte na to, že alkoholem se deprese nevyřeší - naopak hrozí prohloubení depresí a to až k sebevražedným sklonům.

Autor: Mgr. Jiří Široký