Mikroby
ZOO v nás – 1. díl
Existují však i další domácí mazlíčci, kteří se týkají nás všech. Tím jsou míněny rozličné bakterie, viry, prvoci a houby, které v sobě všichni chováme v celých stádech či hejnech. Povětšinou se chovají docela slušně a ukázněně, takže je valnou část svého života nemusíme brát příliš na vědomí.
Hlavním rysem dokonalého parazita je co největší adaptace na jeho hostitele. Je to nejlepší řešení bez zbytečných ztrát na obou stranách. Toto přizpůsobování trvá od počátku vývoje života. První setkání potenciálního parazita a hostitele bývá zpočátku vždy krvavě zaplaceno. Nejvirulentnější mikroorganismy pozabíjejí většinu vnímavé populace a samy s ní bídně zhynou. Klasické příklady jsou známy z historie rozličných epidemií. Změna k lepšímu na poli infekčních chorob nastala ve 20. století, kdy se zdálo, že moderní medicína a antibiotika vyřeší všechny problémy.
Zároveň se ale objevily nové způsoby cestování, a tím i možnosti šíření dříve exotických nemocí do oblastí, kde se předtím nevyskytovaly a kde s nimi lidé neumějí žít. Zrovna tak se mění naše životní prostředí k horšímu, a tím i naše celková odolnost. Navíc konstruujeme zcela nové potravinové řetězce. Klasickým příkladem bylo přidávání rozemletých ovcí do jídla striktním vegetariánům, jako jsou krávy. Tímto způsobem jsme si vytvořili zcela novou "nemoc šílených krav". Zrovna tak jsme na sebe z jiných živočichů nejspíše přenesli nejobávanější nemoc současnosti - AIDS.
S takovými chorobami si zatím neumíme příliš poradit. Většina patogenních mikroorganismů je však relativně hodná, resp. zachovává s námi jakési ozbrojené příměří. Občas to sice některá ze stran zkusí s nějakou fintou (např. časté mutace viru chřipky či nová účinná antibiotika, vůči kterým zase bakterie zvyšují svou odolnost), ale jinak je spolupráce vcelku dobrá. Navíc na většinu těchto běžných patogenů platí vlastní ochočená mikroflóra, která osidluje sliznice našeho těla, a brání je tak proti nežádoucím vetřelcům.
(Podle: MUDr. Josef Scharfen, CSc., Forum medicinae 5-6/99, str. 98-99)
