Bylinky

Popis: Bedrník anýz ( Pimpinella anisum L. )je jednoletá bylina, která dorůstá výšky do 50 cm. Lodyha je přímá, krátce pýřitá a větví se až v horní části. Na lodyze nalezneme listy trojího tvaru. Přízemní listy jsou celistvé nebo trojčetné, střední lodyžní listy jsou lichozpeřené a horní lodyžní listy jsou úzce kopinaté nebo přenosečné s čárkovitými úkrojky. Anýz kvete bíle, v červenci a srpnu. Květy jsou uspořádané v dvojitém okolíku, což je typický znak čeledi miříkovitých. Korunní lístky jsou na rubu a okrajích řídce chlupaté. Plodem je krátce chlupatá dvounažka. V naší přírodě se můžeme setkat s dalšími dvěma příbuznými. druhy: s bedrníkem větším (Pimpinella major (L.) Huds.) a bedrníkem obecným (Pimpinella saxifraga L.) Oba druhy jsou vytrvalé a mají lysé plody. Bedrník větší má výrazně rýhovanou, dutou lodyhu, bedrník obecný má naopak lodyhu oblou a vyplněnou dření. Bedrník větší i bedrník obecný mají své místo ve fytoterapii. Listy bedrníku obsahují vedle dalších obsahových látek vitamíny a minerální látky. Můžeme je používat jako zelené koření do bylinkových pomazánek a másla, do polévek, salátů a nádivek.

Rozšíření: Bedrník anýz pochází pravděpodobně z jihozápadní Asie. Dříve se často pěstoval na českém venkově. Polní kultura byla vázána na teplé oblasti jižní a střední Moravy. Dnes se ale tuzemská spotřeba anýzu kryje dovozem drogy ze zemí jižní Evropy. Bedrník anýz u nás místy zplaňuje, jedná se ale o krátkodobé výskyty.

Historie používání: Bedrník anýz patří mezi velice staré léčivé rostliny. Jeho používání bylo známé ve starověkém světě. Používal se ve starém Egyptě, Řecku a Římě. Anýz nalezneme ve spisech Hippokratových, Pliniových i Dioskoridových. Anýz byl součástí protijedů a věřilo se, že má uspávací a omlazovací účinky. Do střední Evropy se dostalo povědomí o pěstování a užívání anýzu s římskými vojsky. Podle historických záznamů víme, že ve 14. století se už anýz ve střední Evropě pěstoval běžně. Na začátku 20. století byly proti kašli oblíbené anýzové bonbony. Anýzový olej se vtíral do vlasů proti vším.

Sběr: Nažky anýzu (Fructus anisivulgaris, Eructus pimpinellae anisi) sbíráme postupně těsně před zralostí od srpna do září. Otrhané plody necháme 4-5 dní dozrát a pak sušíme ve stínu při max. teplotě do 40 °C. Droga chutná sladce kořeněně.

Obsahové látky: Hlavní účinnou složkou je silice s 80-90 % anetolu. Silice obsahuje také metylchavikol, dianetol aj. Dále je v droze obsažen olej, bílkoviny, cukry, kyselina kávová a chlorogenová, sliz, cholin a další látky.

Vlastnosti: Expektorans, karminativum, spazmolytikum, stomachikum, laktagogum, diuretikum a aromatikum.

Účinek na organismus: Anýz napomáhá odkašlávání a odhleňování. Má mírné antiseptické působení v průduškách. Působí uvolnění při žaludečních kolikách, zvyšuje tvorbu trávicích enzymů a působí proti plynatosti. Podporuje tvorbu mateřského mléka. Anýz má příjemnou chuť i vůni, takže se používá především v pediatrické praxi. Anýz upravuje chuť dalších léčiv a čajových směsí. Silice se přidává do emulzí a mastí používaných při některých kožních onemocněních.

Použití: Na zápar použijeme zpravidla půl kávové lžičky rozdrcené drogy na šálek vody. Užívá se 2-3x denně. U oleje (Oleum anisi) je maximální denní dávka 0,15 g.

Toxicita a vedlejší účinky: Při dodržování terapeutických dávek se nemusíme obávat vedlejších účinků. Při jejich překročení může droga působit toxicky, zejména Oleum anisi.

Další význam: Anýz se používal jako koření už ve starověku. Dodnes si své významné místo při dochucování nejrůznějších pokrmů udržel. Anýzem se koření především pečivo, ovoce a zelenina a některé nápoje. Anýz se přidává do chleba, bílého pečiva a cukrovinek. Anýzový chléb je dodnes velice oblíben v Rakousku a jižním Německu. Na jižní Moravě jsou tradičním posvícenským pečivem anýzky. Úzké proužky pečeného, anýzem sypaného těsta se dávají vychladnout a ztuhnout na dřevěný váleček. Tím získají charakteristický tvar. Anýz se přidává do hruškového a jablečného kompotu, při konzervování se jím koření především červená řepa a zelí. Anýz se přidává do ovocných šťáv, medoviny, piva a likérů. Anýzové likéry mají svou dlouholetou tradici především ve Francii (Pastis, Pernod aj.). Anýz můžeme přidat k dušeným žampionům a neodmyslitelně patří k indické a čínské kuchyni, kde se anýzem koření především masité pokrmy.
Anýzová silice našla díky baktericidnímu účinku a příjemné vůni uplatnění v kosmetice. Přidává se do zubních past a ústních vod.

Zajímavosti: Anýzová vůně je prý velice příjemná holubům, proto se anýz používal k jejich přilákání nebo připoutání k určitému místu. Anýz voní nejen holubům. Anýzové těstíčko znají všichni rybáři, kteří na něj chytají především tlouště a kapry.