Poradna - děti

1. Máme dvouletou dcerku a do těchto dnů se nám nepodařilo zjistit příčinu jejího neklidného a občas i pláčem přerušovaného spánku. V ložnici u rodičů, u nichž bydlíme, vždy spává klidně až do rána a v naší ložnici se budí. Výměna postýlek nepomohla. Své dceři věnujeme spoustu času i lásky. Fyzický trest dosud nepoznala, hlas na ni zvýšíme jen vzácně. Netrpí žádnou alergií ani nemocí, výchovné problémy s ní nemáme... Už nás i napadlo, jestli její spánek neruší přítomnost kvítek v naší ložnici nebo nějaká geopatogenní (??) zóna. Brzo ráno vstávám do práce, a tak spím odděleně od manželky a dcery. Třeba je tento problém u některých dětí normální, ale my se tím trápíme, protože podobný případ ve svém okolí neznáme. Poraďte nám, prosím, co máme nebo nemáme udělat nebo co je třeba ještě pro zjištění pravé příčiny neklidného spánku uvést, abyste nám mohl pomoci. Děkuji za případnou odpověď. 2.V naší ložnici už jsme odstranili téměř všechny kvítka, nezvyklé zvuky se v naší ložnici ani v blízkém okolí nevyskytují žádné, ani zvenku (bydlíme v klidné ulici). Několikrát jsme se z manželkou zkusili bezúspěšně vyměnit (s Evkou jsem párkrát spal já a manželka ve vedlejší místnosti) a zavedli stereotypní posloupnost úkonů před uspáváním. Samotný spánek se nezlepšil. Snad jenom to uspávání je kratší. Evička se ve své postýlce celou noc převaluje, najednou procitne, sedne si a začne mluvit. Když dcera vidí, že ten, kdo s ní spí, nereaguje na její probuzení, spustí povyk, když si k ní sedneme, chce si hrát, když se snažíme ji položit a uspat, spustí pláč, brání se. Půlnoc se mění v poledne... Když se nás po hodině marného boje zmocní beznaděj, odnášíme ji spát k babičce, kde usíná téměř okamžitě. Jednou jsme zkusili ji uprostřed noci unavit a opět uložit k spánku tak, aby nečinila povyk. Trvalo nám to tři hodiny. Pak už až do téměř oběda spala klidně. Stává se, že i u nás spí celou noc, ale takových nocí ubývá a bojíme se, aby brzy nevymizely úplně. Vždyť kdyby u nás od narození spávala neklidně, dávno bychom s tímto problémem něco dělali, ale že se Eviččin spánek mění k horšímu až v posledních týdnech, obracím se na Vás až teď. Přes den je naše malá rodinka tou nejšťastnější na světě, trávíme spolu spoustu volného času, hrajeme si, dovádíme, ale s blížícím se večerem nás přepadá opětovný pocit strachu, můra, noc, kdy hodiny se vlečou a nervy nám tečou. Vím, že touto cestou se toho vyřešit zase až tak moc nedá, ale každá i sebemenší rada, která by nám v těchto dnech pomohla přežít byť i jedinou noc klidně. Prosíme, zkuste náš problém znovu posoudit, případně nám sdělte, pokud by Vám to nevadilo, kdy Vám můžeme zavolat. Asi by byl telefonický kontakt s Vámi pružnější než e-pošta.

1. otázka:
Dvouleté dítě je stále ještě velice intuitivní a zřejmě Vaše holčička je opravdu zvyklá spát u babičky a dědečka, kde ukládání ke spánku provází určitý rituál a návyk. Vliv patogenních zón se u těchto dětí (ani jinak) nikdy stoprocentně neprokázal. Zamyslete se nad Vašimi zvyklostmi a domluvte se s rodiči, jakým způsobem Vaší dcerušku uspávají. Dítě musí mít pocit bezpečí. Popátrejte také ponějak nezvyklých zvucích, které třeba Vy nevnímáte, ale které mohou holčičku vyděsit. Jinak buďte trpěliví, třeba si také holčička nemůže hned na změnu prostředí zvyknout. Pokud je jinak bez problému, určitě se tato situace upraví.

2. otázka:
Vážení rodiče, z uvedeného vyplývá, že Vaše Evička začíná velice dobře vnímat svět kolem sebe, má určitě mnoho nových dojmů, které objevuje sama a začíná je zpracovávat. Protože je dítko vždy ve svém životě nepatrně si zvykající (později hodně) na určitý rituál, vydržte, odbourejte hlavně u sebe – u Vás samotných – strach z noci, protože to dítko velice dobře vnímá. Večer bych si představovala tak, že příliš Evičku nerozrušíte, navodíte v podvečer klidnější hru nebo zaměstnání, ukončíte den (pokud se dívá na Večerníček, tak tímto programem a v klidu (již po umytí) ji dejte do postýlky. Myslím, že není nutné ji příliš uspávat. Je-li unavená, poznáte sami, pokud je příliš ještě vnímavá, přečtěte ji pohádku (krátkou, ne děsivou), nebo ji raději nějakou povězte, dítě vnímá rádo hlas svých rodičů. Také jí můžete krátce zazpívat. Rituál by měl být vždy stejný, není nutno ho protahovat. Pak nechte otevřené dveře a odejděte, ale tak, aby Evička věděla, že jste blízko. V tomto věku se totiž děti začínají bát různých představ.

Věřím, že se nejedná o žádnou velkou poruchu, že se Evička jen s něčím vyrovnává jako bystré dítě. Buďte trpěliví. Pokud bude tento stav trvat ještě i po Vánocích (v této době pozor, je vždy mnoho nových vjemů), museli byste vyhledat dalšího odborníka. Ale s tím bych ještě počkala.

Tweet