Poradna - hyg. a živ. prostředí
Škodí vysílače zdraví?
Odpověď:
“Telekomunikačním vysílačům pro mobilní telefony” se říká “základnové stanice”. Výstavba základnových stanic (ZS) u nás vyžaduje určitá povolení. Z hygienického hlediska musí být v souladu s § 5, odst. (1) a (2) a) vyhlášky č. 408/1990 Sb. součástí dokumentace již od úrovně vstupního projektu údaje, které charakterizují rozložení výpočtem zjištěných úrovní pole v okolí, vyhovujících pro dobu expozice obyvatelstva, které v dané oblasti přichází v úvahu. Výpočtem zjištěná data jsou podkladem při rozhodování na úrovni projektu a jsou základem pro výběr míst, kde je v průběhu zkušebního provozu zjišťován měřením skutečný stav, který je rozhodující pro konečné stanovisko hygienické služby.
Jednotlivé výsledky, zachycené v protokolech, které jsou archivovány na hygienických stanicích, lze souhrnně zobecnit následovně:
1. ve městech, resp. v obydlených lokalitách, nejsou při zjištění vyšších úrovní pole v některých místech nutná omezení při zjevně existující nepřístupnosti takových míst (obvykle střech) nebo kde reálně nelze předpokládat ani každodenní, ani dlouhodobý pobyt v takovém prostoru; pokud se ovšem jedná např. o ploché střechy obytných domů, obyvatelé o tom musí být informováni;
2. existuje necelých 10 procent případů ZS s anténami umístěnými především nad plochými střechami obytných domů, kde volný přístup na střechy možný není a musí mu být zamezeno; v některých případech se dá situace ještě dodatečně řešit technicky posunutím vysílacích antén do větší výšky;
3. v některých lokalitách ve městech, kde se plánuje výstavba ZS a kde v blízkosti jsou již provozovány jiné zdroje, je účelné před zahájením výstavby měřením prověřit existující úroveň pozadí, tj. zjistit, existují-li ještě rezervy pro umístění ZS.
Z dosavadního sledování výstavby ZS na úrovni projektu a z kontrolních měření po zahájení jejich zkušebního, respektive trvalého provozu lze dospět k závěru, že jejich provoz vystavuje obyvatelstvo úrovním elektromagnetického pole v drtivé většině výrazně menším, než u nás povoluje platný expoziční limit. V případě provozu samostatných ZS v neobydleném terénu (les, pole, pastviny apod., kde v okolním prostoru je ZS jediným zdrojem) je dokonce zátěž obyvatelstva natolik nepatrná, že za postačující pro konečné stanovisko hygienické služby je možno povazovat výpočty v hygienických zprávách na úrovni projektu.
Z údajů o platných limitech, zkušenostech s jejich dodržováním a z postupu rozhodování územně příslušných orgánů hygienické služby jednoznačně vyplývá, že nejsou důvodné obavy, že by výstavba ZS vedla (alespoň podle dosavadních znalostí a zkušeností) ke snižování cen okolních parcel a domů. Rovněž se neukazuje žádný důvod pro vylučování výstavby ZS z oblastí s potenciálně citlivějším obyvatelstvem, jako jsou např. školní děti.
V češtině lze doporučit souborný referát mých spolupracovníků – bioložky a lékaře (má 2 části):
- H. Pafková, J. Jeřábek: Biologické účinky EMP. Část I. Kritický přehled se zaměřením na možná zdravotní rizika u expozic pracovníků a populace. (Prac. Lék., 45, 1993, s. 164-169)
- H. Pafková, J. Jeřábek: Biologické účinky EMP. Část II. Zdravotní následky profesionálních expozic vf a vvf polím a environmentálních expozic nf polím. (Prac. Lék., 45, 1993, s. 170-176)
Nejasnosti se týkají především chronických expozic při nízkých úrovních, naše limity se s tím vypořádávají velmi přísně na základě aplikace principů předběžné opatrnosti. Žel, přijme-li ministerstvo zdravotnictví ČR doporučení Rady Evropy, všechno padne pod stůl a, bez velkého přehánění, ani při umístění ZS do obýváku by pak limity asi nebyly překročeny.
