Aktuality

Opět devitalizace a objektivní poznatky


Kategorie: Aktuality Onkologické aktuality 
21.červen 2001
MUDr. Karel Fortýn, CSc., český chirurg, který se devitalizační technikou zabýval déle než třicet let, marně lékařské veřejnosti nabízel tento postup pro léčbu některých typů zhoubných nádorů. Po jeho náhlém úmrtí na plicní embolii v lednu 2001 se ujali tohoto nesnadného úkolu jeho žáci a spolupracovníci z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR v Liběchově.pod vedením RNDr. Vratislava Horáka, CSc.

Účinek devitalizačního zákroku, tj. zbavení určité části tkáně nebo orgánu arteriálního i venózního zásobení a jejich ponechání v organismu, byl zprvu testován na různých částech zažívacího traktu, ale také ledvin, jater a plic u pokusných zvířat – miniaturních prasat, laboratorních potkanů a u několika králíků. Ponechaná tkáň měla sloužit mj. ke stimulaci imunitního systému nemocného

Po mnoha letech pokusů, kdy byl zaznamenán po provedeném devitalizačním zákroku příznivý výsledek, tzn. regrese nádorové tkáně, zmenšení metastáz a přežívání pokusných zvířat, přistoupil již před několika roky MUDr. Fortýn k základnímu klinickému ověření devitalizační techniky u zhruba 20 pacientů s inoperabilními nádory. Výsledky tehdy publikoval např. v Klin. onkologii 1989;1:7–10.

Současná siutace (po mnoha diskusích a vysvětlování) je taková, že po rozhodnutí MZ ČR a Vědecké rady MZ se ke klinickému experimentu začátkem letošního roku opravdu přistoupilo. Byly vypracovány přísné protokoly, podle nichž jsou pacienti vybíráni a které zároveň určují postup a vedení studie. Zároveň byla určena pracoviště, která klinická ověření měla provádět (IKEM, Masarykův onkologický ústav Brno, I. chirurgická klinika 1. LF UK a Chirurgická klinika Bulovka). Po tříměsíčním experimentálním sledování pacientů byla 19. června 2001 v Kongresovém sále IKEM v Praze uskutečněna pracovní porada chirurgů, na níž jednotliví odborníci přednesli svá předběžná pozorování. Jednání vedl doc. MUDr. Miroslav Ryska, CSc.

Sdělení byla ovlivněna krátkostí doby, po kterou se zatím klinické zkoušení provádí.

Jednoznačně zaznělo, že dosud nelze pronést rozhodující závěr a posoudit objektivně devitalizační metodu, ačkoliv k jednomu výsledku se přeci jen došlo. Předpokládaný smrtící ileus ani peritonitida se neobjevily ani v jednom případě po provedené devitalizaci (u tumoru střev). Pokud pacienti z vybraného souboru zemřeli, nebyl příčinou smrti devitalizační zákrok, ale celková kachexie, v níž byl zákrok proveden, dále srdeční selhání a embolizace. U několika případů nebyly po provedené devitalizaci zaznamenány žádné výrazné změny v průběhu onkologického onemocnění (střeva), u jiného případu byla progrese nádorového bujení zastavena a stav pacienta se natolik zlepšil, že bude zván ke kontrole až v letních měsících.

Doc. MUDr. J. Žaloudík, CSc., přednosta Onkologického ústavu Brno, varoval před neuváženými soudy. Upozorňoval, že z malého počtu pacientů nelze vyvozovat závěry. Sám by devitalizační metodu nazval spíše autologní vakcinací ischemizovanou nádorovou tkání (na problematiku imunitní odpovědi u pacientů postižených nádory upozorňoval také MUDr. Jaroslav Svoboda). Ze 13 operovaných pacientů byla v MOÚ dvě úmrtí, ale ani toto pracoviště nezaznamenalo komplikace po devitalizaci. Podrobnější rozbor a zhodnocení provede doc. Žaloudík až po nejméně dvaceti odoperovaných nemocných v klinickém sledování. (Objevují se další otázky: např. přesný klinický, laboratorní ani mikroskopický obraz dynamiky resorpční schopnosti střev není ani v moderní medicíně dosud znám!)

V klinickém experimentu se bude i nadále pokračovat podle protokolů. Je pravděpodobné, že se budou muset protokoly poněkud měnit. Je možné, že metoda nesplní naděje ani očekávání, ale je také možné, že svou dostupností a zdánlivou jednoduchostí posune možnosti léčby některých forem rakoviny k lepším výsledkům. Možná jen pro několik indikovaných případů, ale i to by byl velký úspěch.

Další pracovní porada je plánována na podzim.

Autor: zpracováno redakčně