Bylinky

Popis: Heřmánek pravý je jednoletá bylina. Dorůstá do výšky 10 až 60 cm. Heřmánek krásně voní, nejen květy, ale po rozemnutí celá rostlina. Listy má přenosečné, s čárkovitými úkrojky. Květní lůžko je kuželovité a duté (na rozdíl od rmenu). Úbory heřmánku jsou dvoubarevné. Žlutý terč uprostřed tvoří trubkovité květy, okrajové jazykovité květy jsou bílé a záhy se sklánějí k lodyze.

Rozšíření: S heřmánkem pravým se setkáváme v přírodě celkem často. Roste zejména v teplejších oblastech podél cest, na úhorech, jako plevel v polích či vinicích. V minulosti byl jeho výskyt v přírodě hojnější, více se pěstoval a místy zplaněl. Dnešní areál rozšíření je většinou druhotný. Původně rostl heřmánek pravý pouze v oblasti od jižní a jihovýchodní Evropy  po jihozápadní Asii. Do střední Evropy se dostal pravděpodobně jako plevel s kulturou obilí.

Historie používání: Léčivé účinky heřmánku pravého byly dobře známy již ve starověku, i když ve Středomoří se častěji používal příbuzný druh, rmenec sličný, který je v této části kontinentu běžněji rozšířen. Na severu Evropy, ve Skandinávii byl heřmánek považován za posvátnou rostlinu a uctíván jako symbol slunce. Ve středověku byl heřmánek již všeobecně rozšířený a používaný v léčitelství. Roku 1588 byla izolována heřmánková silice modré barvy. V Matthioliho herbáři (česky vydán v roce 1562) je heřmánek vzpomínaný jako lék proti všem zimnicím, onemocněním jater, proti ženským nečistotám, dále jako močopudný prostředek, prostředek proti křečím, bolestem hlavy a na ošetření bolavých očí.  Ve 30. letech 20. století se doporučoval např. také heřmánkový klystýr dětem trpícím psotníkem, při větrech a střevním kataru. Doporučovalo se také přikládání plátěných sáčků s teplým svařeným heřmánkem např. při žlučových kamenech, nebo se sáčky přikládaly na místa, která se mají rychle podebrat a provalit… Heřmánkovým olejem se jemně masírovala kůže při křečích. O oblibě heřmánku v lidovém léčitelství svědčí i to, že se s ním často setkáváme v říkankách a pořekadlech. V Čechách se říká: " Kde v domě bezovej, lipovej květ, heřmánek a hadí koření, tam není bolesti, tam není mření."

Latinské jméno heřmánku (Chamomilla ) upozorňuje na nízký vzrůst rostliny a vůni, která prý připomíná jablka. Rodové jméno (Matricaria) je odvozeno od latinského mater, matka, protože se rostlina používala a byla účinná při léčbě ženských onemocnění.

Sběr: Právě se rozvíjející květy heřmánku pravého (Flos chamomillae vulgaris) sbíráme celou sezónu, postupně jak rozkvétají, od května do září.  Jednotlivé květy se stopkou sbíráme ručně. Někdy se v terapii používá celá nať.

Obsahové látky: Hlavní účinnou látkou je silice. Její obsah kolísá mezi 0,2 - 1,3 %, speciálně vyšlechtěné formy mají obsah silice až 3 %. Charakteristické modré zbarvení je způsobeno obsahem azulenů. Dále obsahuje seskviterpeny (bisabolol, farnesen), flavonidy (apigenin, luteolin, kvercetin), slizy a hořčiny.

Vlastnosti: Antiflogistikum, spazmolytikum, karminativum, diaforetikum, antialergikum, balneologikum.

Účinek na organismus: Květ heřmánku působí protizánětlivě na pokožku i na sliznice. Působí proti nadýmání, proti křečím, mírně sedativně a potopudně. Heřmánek má své pevné místo v pediatrické praxi. Je vynikající při léčbě onemocněních zažívacího traktu, při žaludečních a střevních poruchách a při nachlazení. Používá se vně na rány, spáleniny,  popáleniny I. a II. stupně apod. ve formě obkladů a koupelí. Tato rostlinná droga našla uplatnění  v kožním, očním, zubním lékařství a gynekologii.  Silice snižuje koncentraci serotinu a bradykininu, a proto se používá jako protialergický lék. Přidává se do čajovin při alergických reakcích na kůži.

Použití: Používá se buď samostatně ve formě záparu (1,5 g drogy na 100 ml vody, při vnějším použití 3 g drogy),  nebo ve formě tekutého extraktu. Kojencům se přidává do mléka 1 lžička záparu. Často se kombinuje s dalšími drogami v mnoha čajovinách.

Toxicita a vedlejší účinky: Květ heřmánku nemá vedlejší účinky a používá se v pediatrické i geriatrické praxi, v rekonvalescenci.

Další význam: Heřmánková silice je součástí řady kosmetických přípravků (mýdla, krémy a tělové mléka, šampóny ). Heřmánkovým nálevem můžeme oplachovat vlasy, čímž docílíme světlejšího odstínu, vlasy získají lesk a zároveň osvěžíme vlasovou pokožku. Pleťové vody s obsahem heřmánku jsou vhodné k ošetření starší a unavené pleti.

Zajímavosti: Příbuzný rmenec sličný (Flos chamomillae romanae), lidově zvaný "římský heřmánek",  má vyšší obsah silice s azulenem. Jeho plnokvětá odrůda obsahuje až 1 % silice. Využívá se častěji v kosmetice, ale má své uplatnění i ve fytoterapii. Účinky rmence sličného jsou srovnatelné s účinky heřmánku pravého, liší se intenzitou účinku. Tak např. protizánětlivé působení rmence sličného je méně výrazné, naopak spazmolytický účinek je vyšší. Podporuje také činnosti orgánů trávicí soustavy, používá se jako karminativum. Dále působí analgeticky při migrénách, neuralgiích apod.