Sexuální zdraví

Podle vyjádření společnosti SIECUS (Sex Information and Education Council of the U.S.) tato zpráva využívá reminiscencí mccarthismu – obchodu se strachem z 50. let – a prohlašuje, že pornografie bezuzdně bují a podlamuje samotné základy americké společnosti. Kampaň dosáhla dosud historicky největších, celonárodních rozměrů a rozvíjela se v následujících směrech:

• Požadavek nových zákonů a předpisů týkajících se restrikce předmětů, které mohou být prodávány nebo půjčovány. S nejpřísnějšími pravidly vystoupil stát Michigan, požadující, aby policie zásadně potlačovala sexuálně explicitní materiály na gramofonových deskách, počítačových programech, videozáznamech a kompaktních discích, aby videopůjčovny disponující obscénními filmy byly potrestány pokutou 5000 až 100 000 dolarů.
• Přehodnocení veškerých osnov sexuální výchovy ve všech typech škol s výhradním zařazením požadavku sexuální abstinence.
• Restrikce efektivní zdravotnické kampaně propagující bezpečný sex, jelikož podle senátora Jesse Helmse tato prevence HIV/AIDS ve skutečnosti znamená podporu sexuální aktivity a užívání drog.
• Umlčení lékařů pracujících v tzv. klinikách plánovaného rodičovství, zejména co do informací týkajících se těhotenství a potratu, poskytovaných ženám.
• Policejní razie v ateliérech fotografů, kde se často pod pláštíkem normálních dětských fotografií skrývá “dětská pornografie”.
• Přísný postup Nejvyššího soudu proti neoblečeným tanečnicím.
• V nové federální budově v Sacramentu překrýt obnažené tělesné partie postav na nástěnných freskách černými plastikovými potahy.
• Zrušení a nepublikování závěrů dvou výzkumných prací konaných pod patronací sekretáře zdravotních studijních programů Louise Sullivana týkajících se sexuálního chování dospělých a dospívajících, jejichž původním záměrem byla prevence sexuálně přenosných nemocí.

Antipornografická kampaň nebrala ohled na závěry vědeckých výzkumů, které jednoznačně ukazují na to, že právě otevřenost a plná informovanost v sexuálních otázkách dokáže nejlépe vzdorovat nechtěným těhotenstvím i sexuálně přenosným nemocem. Místo toho začala být propagována kontraproduktivní teorie “fíkového listu”.

Morálka versus svoboda

Larry Flynt, vydavatel pornočasopisu Hustler, si od amerických soudů vymohl verdikt, že svoboda projevu je nedělitelná – i když je tento projev obscénní. Snímek z roku 1998 zachycuje Flynta při čekání na soudní proces.

Ve 20. století bylo prokázanou skutečností, že kdekoliv přišla k moci totalitní vláda, jejím prvním činem byla “náprava morálky”. Tato tendence přežívá dodnes na místech, kde zaznamenávají vzestup religiózní fundamentalisté a kde je nastolení “sexuální bezúhonnosti” doprovázeno prosazováním politických a náboženských hodnot takovouto dominantní skupinou lidí – pošlapáváním tolerance, potlačováním různorodosti a svobody přesvědčení. Zcela zřejmou paralelou této intolerance v mnoha zemích je oklešťování práv žen přístupu k svobodnému rozhodnutí o potratu.

Přemýšlející občan musí otevřeně protestovat proti narušování svého soukromí a odporovat vládě, pokud se tato pokouší opatřovat nálepkou “pornografie” nebo “zločinu” jeho soukromé a nikoho neohrožující záliby. Samotné slovo “pornografie” se tak stává velice mocnou zbraní v rukou těch, kteří chtějí potlačovat jakýkoliv sexuálně explicitní materiál. Antipornografický boj tak získává materiální prostředky pro své aktivity.

Co je pornografie? Škůdce!
Hned na první schůzi Meesovy antipornografické komise byl učiněn pokus definovat pornografii jednou provždy. Po celou dobu fungování komise nebyl však nikdy tento úkol splněn z jednoho prostého důvodu – že totiž každé hodnocení záleží na individuálním oku diváka. To, co je pro jednoho konzumenta naprosto nepřípustné, je docela dobře přípustné pro jiného a pro dalšího dokonce se to jeví jako prospěšné. Žádná definice pornografie nemůže nikdy vyhovovat všem.

Takže ačkoliv nebylo možno říci, co to pornografie vlastně je, vláda přesto konstatovala že je škodlivá ve své podstatě. Takovéto rozhodnutí o nedefinovaném objektu zákazu je pochopitelně nesmyslné.

V podobných případech by bylo tedy zřejmě daleko výhodnější vycházet z individuálního rozhodnutí každého člověka, než si násilím vynucovat nějaký jednoznačný institucionální postoj. A je taky docela jasné, že hlavní škodlivost pornografie nepochází z jejího užívání, ale z pokusů o její potlačení.

Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.