Medicína

Historická příhoda, o které budu vyprávět, se odehrála ve 30. letech v USA. Obchodník Bill, považovaný za nevyléčitelného “alkoholika”, dostal na cestě do cizího města neodolatelnou chuť se napít. V této situaci se rozhodl zatelefonovat příteli, který měl stejné problémy. Namísto toho, aby požádal přítele o pomoc (což by bylo také rozumné), mu pomoc sám nabídl. To mu pomohlo překonat krizi. Spolu s “alkoholikem” Bobem (byl lékařem) založili v roce 1935 organizaci “Alkoholics Anonymous” (Anonymní alkoholici). Tato organizace měla v roce 1987 více než 1 600 000 členů sdružených v 73 000 skupinách v 115 zemích světa. Anonymní alkoholici by rozhodně zasloužili Nobelovu cenu za lékařství. Vykonali totiž ohromný kus práce a sloužili jako vzor dalším svépomocným organizacím.

Některé sesterské organizace pracující na stejných principech jsou: Al-Anon (sdružuje příbuzné alkoholiků), Alateen (pro dospívající děti alkoholiků), Parents Anonymous (pro rodiče dětí, které zneužívají alkohol nebo drogy), Narcotics Anonymous (pro lidi závislé na nealkoholových drogách), Gamblers Anonymous (Anonymní hazardní hráči), Overeaters Anonymous (Anonymní přejídači). Anonymní alkoholici také nepřímo ovlivnili vznik mnoha svépomocných organizací pro lidi s nejrůznějšími problémy. Své organizace mají lidé s cukrovkou, srdečním onemocněním, vysokým krevním tlakem, lupenkou, po mozkové mrtvici aj.

Způsob práce Anonymních alkoholiků v různých zemích se může lišit. Indiánské organizace Anonymních alkoholiků včlenily do své činnosti tradiční rituály a tance. V některých západoevropských velkoměstech jsou schůzky Anonymních alkoholiků v různých čtvrtích organizovány tak, aby pokryly celý týden. Člověk v krizi se tedy může kterýkoliv den v týdnu zúčastnit jejich setkání. Vzájemná spolupráce s profesionálními zdravotnickými zařízeními je ve světě běžná. K popularitě organizace jistě přispívá i anonymita členů, kteří se zásadně oslovují pouze křestními jmény. Anonymní alkoholici pracují od roku 1990 i u nás.

Ještě pár užitečných sloganů Anonymních alkoholiků:

“One Day at a Time” neboli “Abstinovat právě dnes”. Podobně jako, když jde člověk po nějaké cestě, i zde je třeba ubírat se krok za krokem.

“First Things First” neboli “Nejdůležitější nejdříve”. Ze všeho nejdříve je třeba zachovávat abstinenci. Tím se vytvářejí předpoklady k řešení problémů v různých oblastech života a dosahování dalších životních cílů.

Paní B: Ale co když někdo pije kvůli tomu, že má úplně jiné problémy?

Když někdo trpí závislostí na alkoholu a nějakou vážnou duševní nemocí, je třeba léčit obojí. V případě závislosti na alkoholu u jinak duševně zdravého člověka bývá ovšem abstinence skutečně tím nejdůležitějším, protože je podmínkou pro to, aby mohl problémy řešit. Spíše pro zajímavost uvádím schéma, které nemusí platit u každého. Někteří američtí terapeuté považují za užitečné se soustředit během prvního roku léčby závislosti na alkoholu na udržování abstinence. Až ve druhém roce radí se zaměřit na nevyřešené osobní a duševní problémy. Od třetího roku se pak úspěšně léčený pacient soustřeďuje na rozvoj své osobnosti a seberealizaci.

“This too will pass” čili “I tohle přejde”. Záležitosti, které zpočátku vypadají velmi nepříznivě, se často vyřeší uspokojivěji, než člověk předpokládal. A navíc čas vyléčí většinu bolestí.

“It can be done” neboli “Abstinovat se dá”.

“Be positive” čili “Dívej se na věci z jejich dobré strany”. A to se netýká jen výhod abstinence.

“Fake It Till You Make It” neboli “Napodobuj, až uspěješ”. I když někomu mohou připadat osvědčené postupy používané při překonávání závislosti divné, vyplatí se je mechanicky napodobit. Vnitřně přijaty mohou být až později.

“Easy Does It” neboli “Snadno to jde”. Tato zásada vybízí k tomu, aby se závislý vyhýbal nadměrnému stresu a vedl rozumný životní styl.

“Turn It Over” neboli “Předej to”. Slogan vybízí k tomu, aby člověk přijímal věci, které nelze změnit, a nezabýval se jimi. Je projevem víry v to, že vše, co člověka potkává, nějakým způsobem slouží jeho prospěchu.

7/7. Zásada 7/7 říká, že pokud je člověk v krizi, nebo začíná abstinovat, měl by navštívit setkání Anonymních alkoholiků 7krát během 7 dní v týdnu, tedy každý den. To je možné v amerických velkoměstech, kde se v různých čtvrtích scházejí skupiny Anonymních alkoholiků v různých dnech. To, že by se v situaci ohrožení měl člověk léčit daleko intenzivněji, platí i u nás.

Anonymní alkoholici v Praze:

Česky: Na Poříčí 16, Praha 1 (pondělí, čtvrtek, pátek od 17.30).

Anglicky: Na Poříčí 16, Praha 1 (úterý a středa 19.30, pátek 12.30, neděle 17.30).

Kontakt: AA, Na Poříčí 16, Praha 1, tel. 24818247.

Osobní poznámka: Měl jsem možnost účastnit se setkání Anonymních alkoholiků v městě Cleveland v USA, což je nedaleko místa, kde Anonymní alkoholici vznikli. V suterénní přednáškové síni místního kostela se sešel velký počet lidí, z nichž někteří měli problémy s alkoholem a jiní s drogami. To, co mě na celém setkání zaujalo ze všeho nejvíc, byla atmosféra vřelosti, laskavost a vzájemného pochopení. Instinktivně jsem cítil, že jsem se ocitl mezi lidmi, které spojuje dobrá vůle a dobrý úmysl si pomáhat.

První terapeutická komunita vznikla za druhé světové války ve Velké Británii. Velký počet nemocných s válečnými neurózami nebylo možné léčit při nedostatku lékařů tradičními metodami. Terapeutické komunity však pokračovaly ve své činnosti i po skončení války, protože dokázaly svoji užitečnost a účinnost. Jejich základní myšlenkou je to, že lidé s určitým problémem si mohou navzájem účinně pomáhat. Podíl léčících se lidí na řízení a chodu terapeutické komunity je větší, než v tradičních zařízeních, a je zde i lepší možnost vzájemného dorozumění se. Dobře pracující léčebné společenství je místem, kde si lidé navzájem poskytují oporu a navzájem se od sebe učí.

Většina takových klubů pracuje při zdravotních zařízeních. I zde je hlavní myšlenkou vzájemná pomoc a spolupráce. Lidé, kteří dokázali s pitím skončit, vzbuzují v nováčcích naději a nabízejí jim svůj příklad i svoji zkušenost. Tím se zároveň sami utvrzují ve zdravém způsobu života. Měl jsem možnost účastnit se mnoha setkání terapeutických klubů a o účinnosti této léčby nepochybuji.

V některých amerických nebo německých zařízeních tvoří většinu zaměstnanců lidé, kteří překonali problém s alkoholem. Zkušenost se závislostí na vlastní kůži a zejména s jejím překonáváním má velkou hodnotu, zvláště když se ještě doplní odborným vzděláním. Pomoc je účinnější, jestliže je člověk spojen s dalšími lidmi - s nějakou organizací nebo zdravotnickým zařízením. Jednak je taková pomoc kvalitnější a jednak se pomáhající může uchránit rizika zbytečných problémů.

Jeden mnoho let pijící muž řekl: “S jednou partou jsem si problémy s chlastem zavinil, s druhou partou jsem se z nich dostával.” Anonymní alkoholici, terapeutická komunita nebo klub jsou právě takové dobré party, se kterými se člověk může dostat z problémů.