Medicína

Anonymní alkoholici jsou přesvědčeni, že ano. Pro informaci a zajímavost zde uvádím jejich dvanáct kroků.

Dvanáct kroků

1. Přiznali jsme svoji bezmocnost vůči alkoholu - naše životy začaly být neovladatelné.

2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše obnoví naše duševní zdraví.

3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha tak, jak ho sami chápeme.

Je pravda, že Anonymní alkoholici se neváží k jednomu určitému náboženství a že jsou mezi nimi atheisté. “Silou větší než naše” se dá chápat i společenství lidí. Předání života do péče Boha lze považovat za elegantní terapeutický paradox. Člověk tím, že přiznává bezmocnost vůči alkoholu zároveň udělal důležitý krok k tomu, aby problémy s ním překonal. Lékařství nebo věda těžko může na otázku položenou v nadpise této kapitoly odpovědět s jistotou. Můj osobní názor je, že nějaká forma duchovní pomoci je možná. Dalších sedm zásad Anonymních alkoholiků se týká přiznání chyb a toho, jak je napravit.

4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou inventuru sami sebe.

5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.

6. Byli jsme zcela svolní s tím, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.

7. Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.

8. Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a kterým to chceme nahradit.

9. Rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolí, s výjimkou, kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo.

10. Pokračovali jsme v provádění morální inventury, a když jsme udělali chybu, pohotově jsme ji přiznali.

Člověk mívá sklon uvažovat přesně opačně, než jak je uvedeno v zásadách 4. až 10. Často totiž přemýšlíme spíš o tom, jak nám druzí lidé ubližují a křivdí, a co nám dluží. O tom, že může být užitečný takový zaběhaný způsob myšlení obrátit, svědčí i zkušenost z Japonska. Tradičně tam používají léčbu Naikan. Spočívá v tom, že člověk dlouhé hodiny medituje o tom, v čem mu druzí pomohli a v čem on jim ublížil.

Poslední dvě zásady zní:

11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali, a modlili se pouze za to, aby se nám dostávalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit.

Zde jen podotýkám, že slovo “meditace” může znamenat i stav hlubokého uvolnění, které mívá příznivé tělesné i duševní účinky.

12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech svých záležitostech.

Anonymní alkoholici mluví o “dopadnutí na dno”, tedy o bezvýchodné životní situaci způsobené alkoholem, jako o duchovním zážitku, který motivuje člověka ke skutečné změně. Hluboké a trvalé příznivé účinky na rozvoj osobnosti mohou mít nejen bolestné krize, ale i zážitky vrcholů. Americký psycholog A. Maslow popsal zážitky intenzívního štěstí a intuitivního vzhledu u lidí, jejichž duševní zdraví bylo nadprůměrné. Každý z nás prožil v životě propasti i vrcholy. Zamyslete se, prosím, nad těmi svými. Co vás naučily? V čem jste díky jim moudřejší a citlivější a v čem znáte život lépe? Možná se tyto zkušenosti dají použít i k překonání vašich nynějších problémů.

Pan A byl sice pokřtěn a slýchal svoji babičku se modlit, do kostela však nechodil a o Bohu moc nepřemýšlel. V době nejhorších problémů s pitím ho vícekrát napadlo, jestli by nebylo lépe nežít. Nejasný duchovní instinkt ho však varoval. Jestli skutečně existuje něco jako nesmrtelná duše, ničeho by tím nedosáhl. Možná by někde “tam” litoval, že propásl příležitost se v životě něco naučit a dokázat. Ani to, že by se tak zbavil utrpení, není zdaleka jisté. Třeba by se tak dostal ještě do větších zmatků a bolestí. Pan A tedy vydržel a vyplatilo se to. Četné filozofické a náboženské směry věří, že sebevražda nic neřeší. Člověk si pouze své problémy přenáší do jiné roviny existence. Tou je v křesťanství peklo nebo očistec, v hinduismu nebo buddhismu další zrození, do něhož si člověk nese své zásluhy i nedostatky. Přes rozdíly panuje mezi různými náboženstvími shoda v tom, že spěchat předčasně tam, kam nakonec musíme všichni, se nevyplácí.

Pan A také tušil, že život má nějaký smysl a význam. Samozřejmě jsou tu dílčí cíle - uživit rodinu, vychovat dcery, uspokojit tu nebo onu potřebu. Ale zatím vším cítil pan A, že život má hodnotu sám o sobě. I to byl jeden z momentů, který mu pomohl překonat jeho nejhorší období.

Synovi paní B Pepovi pomohlo, že začal chodit do společenství duchovně orientovaných lidí. Co zde bylo důležité? To, že tito lidé nepili a nebrali drogy, nebo to, že se zde uplatňovala nějaká vyšší moc? Možná obojí. Domnívám se, že lékaři nepřísluší, aby říkal lidem v co mají nebo nemají věřit. Záleží jen na vás, jestli vás přitahuje některá z křesťanských církví nebo jiné duchovní tradice či filozofické systémy. Možná v tom takzvaně “nemáte jasno”. Ale mnoho lidí našlo nový rozměr života a nový impuls už v tom, že o těchto otázkách začalo hlouběji přemýšlet.

Nabízím ještě další postup, který má blízko k psychoterapeutickým technikám i k duchovním postupům. Techniku uvedu příběhem. Jistý starý kněz měl sen. Viděl celý svůj život zpětně se všemi útrapami včetně pronásledování a věznění. Cestu životem viděl jako stopy v písku dvojích nohou - svých a Božích. V nejtěžších okamžicích života se ale jeden pár šlépějí ztrácel. Kněz se tedy Boha zeptal: “Proč jsi mě v nejtěžších chvílích života opustil?” Bůh odpověděl: “Já jsem tě neopustil, já jsem tě nesl.”

Postup našeho cvičení je následující:

1. Uvolněte se.
2. Vytvořte si v duchu vizi Boha, mudrce, dobrodince, dobré víly apod. podle toho, kdo vám může nejlépe pomoci.
3. Pozvete tuto bytost do svého současného života a nechte, ať vám radí a pomáhá.
4. Pozvěte onu bytost i do různých i nelehkých období svého života. Nebojte se s její pomocí minulost měnit. Nechávejte čarovnou bytost kráčet minulostí a měnit ji. Takto změněná minulost se vám stane zdrojem nové síly i naděje.

V pohádkách, legendách i v životě současníků se setkáváme s příběhy úzdravy ze smrtelných onemocnění, s varováními, které přicházejí z jiného světa a zachraňují život, s většími nebo menšími zázraky. Věřící člověk to vnímá jako projev boží vůle, ale i skeptik připustí, že v člověku je mnohem víc než tuší. Vnitřní hlas měl starořecký filosof Sokrates, o Božím působení vypovídají svědci a mystici různých dob i tradic, z křesťanských např. František z Assisi. K nejužívanějším způsobům, jak se dostat do kontaktu s “Vyšší Mocí”, patří:

a) Modlitba. Můžete použít některou z tradičních modliteb, nějaký psaný modlitební text nebo hovořit k Bohu vlastními slovy.

b) Duchovní četba podle vaší volby.

c) Náboženské obřady.

d) Meditace. Jednoduchá meditační metoda je popsána v dodatku, který se týká jógy. Zde uvádím postup převzatý z knihy křesťanského kněze A. de Mello “Sádhana. Cesta k bohu”.

• Posaďte se zpříma, zároveň své tělo uvolněte.
• Vnímejte, jak je vdechovaný vzduch prosycen boží silou a přítomností. Tento vzduch je částí ohromného oceánu, který vás obklopuje. Je zřetelně zabarven Boží přítomností.
• Když vdechujete uvědomujte si, jak do vás Boží přítomnost vstupuje. Když začínáte pociťovat přítomnost Boha, sdělte mu to. Nesdělujte to však slovy nebo myšlenkami, ale prostřednictvím dechu. Takto můžete vyjadřovat nejrůznější city. Můžete vyjádřit např. smutek, důvěru, odevzdání se, touhu, úctu, vděk, chválu atd.
• Uvědomte si své tělo, v duchu ještě se zavřenýma očima si uvědomte okolí, zhluboka se nadechněte, protáhněte se a otevírejte oči. Cvičení končí.

Paní B: Já se na to nemůžu soustředit a uklidnit.

Pak zkuste třeba to, co křesťanští mystikové nazývali střelné modlitby neboli zbožné výkřiky (např. city prodchnuté tiché zvolání “Pane!”).

Duchovní lidé tvrdí odpradávna, že člověk je více nežli tělo, city nebo myšlenky. Svoji skutečnou podstatu hledají hlouběji. Hovoří o svědku, diváku, nebo pozorovateli netotožném s tělem nebo myslí. Nabádají nás, abychom dokázali rozlišovat, co jsou naše skutečná přání a co vychází z okrajových oblastí našeho já. Symbolicky řečeno bychom se neměli stávat otroky vlastních poddaných. Získat určitý odstup od okamžitých impulsů a nadhled je při překonávání návyků důležité. K tomu nám může pomoci mimo jiné i technika vnitřního ticha uvedená v dodatku o józe. Otázku “Kdo jsem já?” můžete také použít jako východisko hlubšího zamyšlení se nad sebou nebo i meditace.