Medicína

Je vázán lékař nebo jiný zdravotnický pracovník lékařským tajemstvím, i když se jedná o závislost na alkoholu?

Ano. Za porušení povinné mlčenlivosti by se zdravotnický pracovník mohl ocitnout ve vězení, a to až na dva roky. Informaci o léčbě je možné poskytnout pouze tehdy, jestliže s tím pacient výslovně souhlasí. To se někdy děje např. když chce někdo přesvědčit svého zaměstnavatele, že chce problém s alkoholem vážně překonat, nebo pokud došlo ke spáchání nějakého deliktu pod vlivem alkoholu a pacient chce opět doložit svoji upřímnou snahu.

Musí si pacient závislý na alkoholu léčbu platit?

V současnosti - na konci roku 1999 - probíhá ambulantní i ústavní léčba za stejných podmínek, jako kdyby se jednalo o jakoukoliv jinou nemoc (např. cukrovku).

Je možné léčit někoho, kdo se léčit nechce?

Ano, ale pouze za přesně vymezených okolností.

1. Osoba jeví známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožuje sebe nebo své okolí. Typickým příkladem je pacient s alkoholickou psychózou, který např. halucinuje Marťany nebo slyší hlasy neexistujících lidí a pod vlivem těchto halucinací jedná. Podobná situace může nastat u člověka po sebevražedném pokusu nebo po život ohrožující otravě alkoholem. Poněkud sporné je, když se člověk závislý na alkoholu “rozpil”, není schopný pití zastavit sám, riskuje vážné následky, ale léčbu odmítá. Někdy lze uvažovat o krátkodobé nucené léčbě i v tomto případě. Je to však velmi sporné a je samozřejmě lepší, když se člověk závislý na alkoholu k léčbě rozhodne dobrovolně (třeba i pod tlakem okolností a okolí). Doporučení k nucené léčbě tohoto typu může vystavit kterýkoliv lékař a o přijetí do příslušeného zařízení rozhoduje lékař tohoto zařízení.

2. Někdo se dopustil trestného činu a léčbu (ambulantní nebo ústavní) mu nařídil soud. V praxi jsou s realizací ústavních léčeb nařizovaných soudy velké a léta neřešené problémy.

3. Dříve mohl protialkoholní ústavní léčení nařídit i odbor zdravotnictví okresního úřadu. Tuto možnost ovšem ústavní soud v roce 1997 zrušil.

4. Podle zákona ČNR č. 37/1989 Sb. je možné nedobrovolné umístění na protialkoholní záchytné stanici. Zákon v tomto případě říká: “Osoba, která se požitím alkoholického nápoje uvedla do stavu vzbuzujícího veřejné pohoršení nebo do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe, svou rodinu nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, je povinna podrobit se lékařskému vyšetření podle jeho závěru i ošetření v protialkoholní záchytné stanici na dobu nezbytnou k vymizení alkoholického opojení. Tato osoba je též povinna podrobit se podle závěrů lékařského vyšetření odběru krve, zúčastnit se výchovy k ochraně před alkoholismem a uhradit náklady na dopravu, vyšetření a ošetření v protialkoholní záchytné stanici.” Pobyt na záchytné stanici si tedy na rozdíl od protialkoholního léčení člověk plně platí.

Může člověk, který je závislý na alkoholu, řídit auto?

Ano, ale ne vždy. Závislost na alkoholu sama o sobě není důvodem k odebrání řidičského průkazu, jestliže je závislý člověk v dobrém stavu, abstinuje a léčí se. Jiná situace ale nastává např. tehdy, jestliže si někdo alkoholem poškodil mozek a má poruchy paměti, epileptické záchvaty nebo halucinace, případně jestliže dále pokračuje v nekontrolovaném pití. V tom případě samozřejmě není schopen řídit, podobně jako v jiných lékařských oborech není schopen řídit např. člověk s epilepsií, krátce po infarktu nebo s těžkou duševní chorobu.

Ještě bych chtěl podotknout, že ve vztahu k alkoholu se někdy chovají nezodpovědně řidiči, kteří na alkoholu závislí nejsou. A také na to doplácejí. Dopravní nehody pod vlivem alkoholu působí ve srovnání s jinými dopravními nehodami častěji mnohočetná zranění a opilí řidiči při nehodě častěji umírají.

Může získat žena závislá na alkoholu při rozvodovém řízení dítě do své péče?

I v tomto případě není důležitá závislost na alkoholu sama o sobě, ale další okolnosti. Podstatné je zejména, jestli se závislá žena je ochotná léčit a jestli abstinuje. Většina pacientek, které se u nás léčily a abstinovaly, děti dříve nebo později získávaly do své péče.