Medicína

Svépomocná organizace Anonymní hráči


Kategorie: Problémy s hazardem 
08.únor 1999
.
Organizace Anonymní hráči (Gamblers Anonymous) vznikla po vzoru organizace Anonymní alkoholici v USA. Svépomocné organizace nechápeme jako alternativu k profesionální léčbě, jestliže je potřebná, ale jako její obohacení. Proto jsme také při Oddělení pro léčbu závislostí v Psychiatrické léčebně Bohnicích podnítili vznik Anonymních hráčů. Poskytli jsme našim pacientům následující americké materiály a první modelové setkání Anonymních hráčů jsem vedl já. Pak jsme se dohodli, že další setkání budou patologičtí hráči vést sami. Skupiny Anonymních hráčů jsou od té doby běžnou součástí léčebného programu.

Průběh uvedeného zmíněného modelového setkání byl zhruba následující: Nejprve by se měl vedoucí představit, např. “Jmenuji se Karel a jsem patologický hráč.” Přečetl jsem dotazník Gamblers Anonymous. Ti, kteří chtěli odpovědět kladně se na příslušné otázky hlásili. Američtí Anonymní hráči někdy používají pouze část tohoto dotazníku (např. 5 až 10 otázek). V tomto případě samozřejmě nejde o zjišťování diagnózy, ale o motivační trénink, tedy o to, že připomínáním si určitých minulých zkušeností se zvyšuje motivace ke změně. Pak jsem se zeptal, zda by se někdo z přítomných chtěl ostatním svěřit s vlastní zkušeností. Obvyklé pravidlo je, že ten, kdo hovoří, by neměl být přerušován ani nucen pokračovat otázkami. Kladení otázek se většinou nepovažuje za vhodné. Účastníci nehovoří obecně, nekritizují a nehodnotí, popisují pouze vlastní zkušenosti. To je jeden z podstatných rozdílů proti běžným psychoterapeutickým skupinám. Navázat na zkušenosti hovořícího doplňující zkušeností se naopak považuje za velmi vhodné. Vedoucí k tomu může povzbuzovat. Také předává slovo a dbá na dodržování pravidel. O slovo se účastníci hlásí zdvižením ruky. Vedoucí schůzku zakončí např. následujícím textem: “Ať (s pomocí boží) klidně přijímám věci, které nemohu změnit, mám odvahu měnit ty věci, které změnit dokáži, a moudrost rozlišovat mezi prvým a druhým.”

Účastníci se zásadně oslovují křestními jmény, příjmení si nesdělují a očekává se, že zachovají o obsahu schůzky mlčenlivost. To funguje téměř automaticky, protože sdělit, že se člověk s někým setkal na schůzce takovéto organizace by znamenalo automaticky přiznat, že se dotyčný také zúčastnil. Jestliže se na schůzku dostaví začátečník, má se přivítat zvláště srdečně, lze ho požádat, aby se představil a nabídnout mu slovo. V dobře pracující svépomocné skupině se daří vytvářet atmosféru vzájemného pochopení a pomoci. Pro zajímavost nabízíme překlad z materiálů amerických Anonymních hráčů. Tento text jsem chtěl přiblížit v jeho původní podobě. Proto se některé partie překrývají.

Autor: Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc.