Žloutenka

Očkování proti virové hepatitidě (zánětu jater) typu A i typu B, které je úspěchem vědeckých poznatků a dovedností 90. let dvacátého století, dalo účinnou zbraň, jak předcházet nebo zabránit vysoce infekčním a nebezpečným onemocněním jater.

Tento boj není dosud u konce, protože existují další žloutenkové viry typu C, D atd., které pro člověka představují skryté záněty jater a které většinou končí velmi vážnými komplikacemi.

Co je hepatitida typu B
Viry hepatitidy typu B vyvolávají virovou hepatitidu typu B někdy také označovanou jako sérová žloutenka. Tyto viry jsou velmi infekční a zákeřné. Postihují jaterní buňky, ničí je, a onemocnění tak přechází v chronický stav. K nákaze dochází nejčastěji pohlavním stykem, kontaminovanými injekčními jehlami a přenosem z nakažené matky na plod. Nositelem tohoto viru bývá zhruba pět procent světové populace.Kladno

Jak se nákaza projevuje
Vývoj a průběh onemocnění je ovlivněn věkem pacienta. U nakažených novorozenců se příznaky této nemoci prakticky neprojevují. U dětí od 1 roku do 5 let bývají příznaky pozorovány v 5 až 15 procentech případů a u starších dětí a dospělých osob se toto onemocnění projeví téměř v 50 procentech případů. Inkubační doba bývá zpravidla 6 týdnů až 6 měsíců, v některých případech i delší. Příznaky infekce mohou být mírné až závažné. Akutní virová hepatitida typu B bývá obvykle doprovázena nechutenstvím, nevolností, malátností, zvracením, zežloutnutím, tmavou močí, světlou stolicí, bolesti v břiše apod.

Zhruba u 5 až 10 procent pacientů postižených virovou hepatitidou typu B dochází ke vzniku chronické formy této žloutenky. Vysoké procento pacientů s chronickou formou představují zejména novorozenci a malé děti do 5 let. Tito pacienti jsou vystaveni vysokému riziku vzniku dalších chronických onemocnění jater, jako jsou cirhóza jater nebo zhoubný nádor jater.

Očkování proti virové hepatitidě typu B je nejúčinnějším prostředkem, jak zabránit infekci, či případně zamezit rozvoji infekčního onemocnění, pokud byl člověk již nakažen.

Očkování
Základní očkování proti virové hepatitidě typu B představují tři dávky, které se podávají po jednom měsíci a po 5 měsících od podání první dávky. Očkování zajistí dostatečnou imunitní odpověď, která spolehlivě ochrání očkovaného člověka před virovou hepatitidou typu B. Očkují-li se novorozenci, jejichž matky jsou pozitivní na virovou hepatitidu typu B, nebo očkují-li se lidé s podezřením na možnou nákazu tímto virem, podávají se dávky čtyři. U osob, které mají poškozený imunitní systém nebo jsou jinak nemocní, se imunitní odpověď po očkování ověřuje imunologicky.

Přeočkování se doporučuje provádět – zejména u rizikových skupin – po 5 až 10 letech po dokončení základního očkování. Tím je dosažena dlouhodobá ochrana. Přeočkování zdravých lidí po základním očkování není nutné.

Očkování proti virové hepatitidě typu B se doporučuje:

• lidem žijícím ve společné domácnosti s osobami, u nichž byla prokázána virová hepatitida nebo dětem pozitivních matek;
• lidem, kteří darují krev;
• pacientům před transplantací,
• pacientům s poruchou funkce ledvin;
• drogově závislým, promiskuitním osobám,
• homosexuálům; zdravotnickému personálu,
• personálu, který pracuje s dětským kolektivem;
• lidem cestujícím do zahraničí, kde je zvýšené riziko této infekce apod.

V ČR je dosud toto očkování dobrovolné, které hradí rodiče očkovaného dítěte nebo dospělá očkovaná osoba. Pouze novorozenci infikovaných matek jsou očkovány zdarma.

Očkování proti virovému zánětu jater typu B je velmi bezpečné a pouze výjimečně může dojít k mírným lokálním reakcím, jako jsou zarudnutí, otok, vyrážka a bolest v místě vpichu, které přetrvávají krátkou dobu. Výjimečně se mohou objevit i celkové nežádoucí účinky, jako bolest hlavy, neklid, zvracení, zvýšená teplota nebo nevolnost, které samovolně odezní.

Tweet