Očkování

Během sedmi týdnů bylo hlášeno více než 90 000 komplikací a došlo k více než 12 000 úmrtí. Dobrovolné očkování a očkování rizikových skupin je neustále jediným účinným prostředkem, jak zabránit těmto hrozivým epidemiím.

Co je chřipka. Chřipka je vysoce nakažlivé infekční onemocnění způsobené viry. Postihuje všechny věkové skupiny a může vyvolat epidemii. Virus chřipky se vyskytuje ve třech odlišných typech, označované jako A, B a C. Typy A a B nejčastěji infikují člověka. Chřipkové viry typu A vyvolávají onemocnění i u některých zvířat, zatímco chřipkové viry typu B infikují výhradně člověka. Viry typu A i B každoročně podlehnou mírným genetickým mutacím. Po 20 až 30 letech dochází k zásadní změně antigenů chřipkového viru typu A. Chřipka jako sezónní onemocnění se nejčastěji vyskytuje v zimních a jarních měsících. Zdrojem infekce je nakažený člověk nebo zvíře. K přenosu dochází kapénkovým způsobem: mluvením, kašláním, kýcháním apod.

Chřipkové epidemie. Chřipkové epidemie patřily vždy mezi velmi obávaná nebezpečí. Již v letech 1485 až 1551 byla na britských ostrovech zaznamenána epidemie “anglického potu” s popsanými příznaky podobnými chřipce. Onemocnění postihovalo většinou mladé muže. V roce 1918 postihla střední Evropu epidemie španělské chřipky. V té době onemocnělo téměř 20 procent obyvatelstva. Projevy chřipky byly závažnější, převažovaly zápaly plic, postižení centrálního nervového systému apod. Skoro 20 miliónů nakažených osob zemřelo na chřipku a její komplikace. Šíření epidemie napomohla válka. V některých oblastech byl život zcela ochromen a někde se dokonce díky epidemii zastavila i válečná tažení. Postiženi byli převážně lidé ve věku 20 až 45 let.

Chřipka neboli influenza dostala svůj latinský název ze středověké představy, že nemoc má původ ve vlivu hvězd (tzv. influx). V roce 1933 Smith, Laidlaw a Andrewes izolovali virus chřipky. První očkovací látky byly připraveny z celých virových částic chřipky typu A a B, které se chemicky usmrtily. Od roku 1960 bylo zavedeno očkování proti chřipce typu A a B. Během 70. let vytvořila Světová zdravotnická organizace (WHO) mezinárodní síť, která sledovala výskyt kmenů chřipkových virů a určovala převažující antigeny. Tento systém se osvědčil. Napomáhá výrobcům chřipkových vakcín předem určit kmeny chřipkových virů typu A a B pro příslušný rok. V druhé polovině 20. století se příprava a výroba chřipkových vakcín dále rozvíjela. Podařilo se připravit čistší a bezpečnější vakcíny z bílkovinného a tukového virového pouzdra, které se s velkým úspěchem používají dodnes.

Jak se chřipka projevuje. Jde o prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby (12 až 48 hodin) projeví rychlým nástupem horečky, svalovým třesem, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Někteří pacienti mají nutkání na zvracení, děti dokonce často zvrací, trpí spavostí až omámením. Proto někdy chřipka bývá zaměňována za podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který vždy doprovází chřipku, popřípadě i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím patří zánět centrálního nervového systému nebo zánět srdečního svalu. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, dojde zpravidla k jejímu zhoršení. Malé děti a staří lidé jsou nejvíce ohroženi komplikacemi, při kterých bývají hospitalizováni.

Očkování. Očkování proti chřipce se v ČR provádí vakcínami, které jsou připravovány z části takových chřipkových virů typu A a B, jež každoročně vyhlašuje WHO. Tyto očkovací látky jsou vysoce účinné a velmi bezpečné. Proti chřipce je možné očkovat děti starší 6 měsíců, jsou-li vystaveny zvýšenému riziku komplikací z chřipkového onemocnění. Děti od 6 měsíců do 5 let se obvykle očkují dvakrát poloviční dávkou vakcíny, zatímco mladistvým a dospělým lidem stačí pouze jediná dávka. Očkování proti chřipce se provádí v podzimních měsících, nejčastěji během října a listopadu. Význam pozdějšího očkování či očkování v době epidemie nelze zpochybnit ani vyloučit, ale je třeba mít na paměti, že minimálně do 14 dní po očkování si člověk nevytvoří dostatečnou a kvalitní ochranu vůči chřipce. V této době může očkovaná osoba prodělat chřipku, jejíž průběh zůstává bez komplikací.

Chřipkové viry se mění každý rok a ochrana vytvořená očkováním přetrvává maximálně dva roky. Proto je třeba očkovat proti chřipce každý rok, aby očkovaná osoba byla chráněna po celé období možného výskytu chřipky.

Vakcíny připravené z virových částic obou typů chřipek A i B jsou velmi bezpečné a vyvolávají jen velmi ojediněle nežádoucí reakce především lokálního charakteru: zarudnutí, mírná bolest a otok v místě vpichu. Jen velmi vzácně může dojít ke vzniku celkové reakce doprovázené horečkou, stavem malátnosti, svalovou bolestí apod. V případě přecitlivělosti na některou složku vakcíny může u očkované osoby dojít k alergické reakci.