Očkování

Hemofilové nákazy. Tato onemocnění se nejčastěji objevují u dětí do 5 let a jsou způsobena bakterií Haemophilus influenzae typu b. Existuje několik typů této bakterie, ale pouze typ b se vyskytuje nejčastěji a také onemocnění, která vyvolává, jsou nejnebezpečnější. Infekce se v dětském kolektivu šíří kapénkovým způsobem. Kromě zánětu mozkových blan a zánětu hrtanové příklopky může hemofilová infekce komplikovat průběh jiného virového nebo bakteriálního onemocnění. Ročně bývá u nás nakaženo 100 až 150 dětí a téměř 10 dětí je trvale postiženo hluchotou.

Jak se hemofilové nákazy projevují. Začíná v nosohltanu, kde se bakterie rozmnoží. Krví se bakterie dostávají k různým orgánům, ty napadají a poškozují. Hemofilové onemocnění může mít různé klinické projevy, které bývají doprovázeny zvýšenou teplotou. Nejčastější a nezávažnější je zánět mozkových blan a zánět hrtanové příklopky.

• Zánět mozkových blan je doprovázen nejen horečkou, ale i prudkými bolestmi hlavy, zvracením, spavostí dítěte, popřípadě křečemi či poruchou vědomí. Je-li léčen správně a včas, přežívá více než 98 procent dětí. Přesto u přibližně 10 procent dětí zánět mozkových blan zanechává trvalé následky, obvykle jako trvalé postižení sluchu.
• Na prudký zánět hrtanové příklopky u nás umírá každý rok 1 až 2 děti. Je provázen vysokou horečkou a bolestmi v krku. Jedná se o velmi zákeřnou a rychle probíhající infekci, při níž dojde k masivnímu zduření hrtanové příklopky, takže bez lékařské pomoci může dojít k udušení dětského pacienta. Jediným život zachraňujícím léčebným krokem je vedle antibiotik i rychlé zprůchodnění dýchacích cest, často se zavedením rourky. Život dítěte závisí na rychlosti, se kterou je onemocnění rozpoznáno a léčeno.

Očkování. Zatím je u nás prováděno pouze individuálně a rodiče je musí uhradit sami. Základní očkování je tvořeno dvěma nebo třemi dávkami podle druhu očkovací látky a podle stáří očkovaného dítěte, které se obvykle podávají ve dvouměsíčních intervalech. Děti od dvou měsíců se očkují třemi dávkami vakcíny. Pro očkování dětí starších 6 měsíců stačí podat pouze dvě dávky, a pro děti starší jednoho roku se podává pouze jediná dávka.

Novému trendu kombinovaných očkovacích látek se přizpůsobují i výrobci vakcín, kteří připravují i čtyřsložkovou vakcínu obsahující čtyři očkovací látky: proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli a hemofilovým nákazám. Očkování poskytuje ochranu proti infekcím vyvolaným Haemophilus influenzae typu b s téměř stoprocentní účinností u rizikové skupiny, tedy u dětí mladších 5 let. Základní očkování a přeočkování provedené po 6 až 12 měsících zajistí u všech očkovaných dětí dostatečnou obranu po celou dobu možného ohrožení, tj. po dobu minimálně 5 let. Tyto dnešní vakcíny jsou velmi bezpečné, a pokud vyvolají v ojedinělých případech nežádoucí reakci, jedná se obvykle o reakce lokálního charakteru: zarudnutí a mírný otok v místě vpichu.

Meningokokové nákazy. Podobně jako hemofilové nákazy se šíří kapénkovým způsobem, v hlenech nebo slinách bacilonosičů nebo nemocných pacientů. Zdrojem nákazy je výhradně člověk. Meningokoková onemocnění způsobují bakterie Neisseria meningitidis, které existují v několika podobách označených skupinami A, B, C apod. V Evropě působí především meningokoky skupin A, B a C, z nichž právě skupiny B a C jsou nejnebezpečnější. Děti do 4 let a dospívající mládež ve věku od 15 do 20 let jsou nejčastěji postiženy meningokokovými nákazami, protože v tomto věkovém období bývá imunitní systém zatížen svým vývojem nebo změnou. Jedním z rizikových předpokladů pro meningokokovou infekci je pobyt ve velkém kolektivu v uzavřeném prostoru, protože zde jsou vytvořeny podmínky pro možné šíření této nákazy od náhodného bacilonosiče (vojenská služba, internáty, diskotéky, letní tábory apod.). Četnost výskytu této nákazy je u nás poměrně nízký a dosahuje maximálně 200 případů ročně.

Jak se meningokokové nákazy projevují. Když meningokok pronikne do krevního oběhu, dojde u pacienta k horečnatému onemocnění, které je charakterizováno těžkou schváceností, bolestmi svalů, kloubů, hlavy a spavostí. Na kůži se může vytvořit výsev červených skvrnek, někdy také v podobě malých modřin, které neustále přibývají. Tímto se projevuje klinický obraz tzv. sepse (“otravy krve”). Někdy probíhá meningokoková infekce jako hnisavý zánět mozkových blan, který může být doprovázen zvracením, případně poruchami vědomí nebo křečemi. Kožní příznaky u meningokokového zánětu mozkových blan se nemusí vždy objevit. Nejtěžší formou meningokokové nákazy je prudce probíhající sepse, která velmi brzy přechází do septického šoku se selháním životně důležitých orgánů, a to především plic a ledvin. Naštěstí bývá tato prudká sepse, která končí téměř vždy smrtí, vzácná.

Komplikacemi tohoto onemocnění bývají nejčastěji zánět osrdečníku a srdečního svalu, popřípadě kloubů. Celková úmrtnost se pohybuje do 10 procent. Obě formy meningokokového onemocnění mohou zanechat trvalá postižení svalů, podkožní tkáně a kůže, popřípadě až ztráty prstů, sluchu nebo méně často mohou vzniknout neurologické následky, jako např. obrna, epilepsie apod. O záchraně a přežití pacienta rozhoduje často rychlost, s jakou je mu poskytnuta lékařská pomoc.

Očkování. Kombinovaná vakcína, která obsahuje dvě vakcinační složky proti meningokokům skupiny A a C, zajišťuje dostatečnou ochranu vůči odpovídajícím meningokokovým nákazám. U nás se doporučuje cílené očkování ohrožené části populace v místě se zvýšeným výskytem tohoto onemocnění. Od roku 1995 se očkují branci při nástupu do vojenské služby. Očkování snižuje rizika meningokokového zánětu mozkových blan a sepse minimálně ze 60 procent, protože výskyt nákazy meningokoky skupin A a C tvoří zhruba 60 procent všech meningokokových nákaz. Základní očkování chrání minimálně po dobu dvou let, maximálně však 5 let. Pokud riziková osoba byla již očkována, je vhodné po dvou letech provést přeočkování jedinou dávkou.

Meningokokové vakcíny jsou velmi bezpečné. Pouze v ojedinělých případech se může objevit po očkování lokální nežádoucí reakce, jako jsou zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu apod.