Medicína

Remcal: “Co mi to chcete namluvit? Když sem poslouchal hudbu, tak sem se naopak rozjel!”
Odpověď: Souhlasím, určité druhy hudby mohou vyvolat nebezpečné vzpomínky. Je to hlavně hudba kterou měl člověk spojenou s braním drog. Proto je dobrý nápad se takové hudbě (ale i třeba filmům nebo četbě) vyhnout.

Jsou i jiné druhy hudby nebo zpěvu. Jestli mi nevěříte, nabízím písničku, kterou na známý nápěv složili s dávkou recese naši pacienti.

(Na nápěv “My jsme muzikanti...”)

Já jsem na héráku, přicházím k vám z Republiky,
my jsme na héráku, přicházíme k vám.
Já mám absťák. My ho máme taky.
A to je blbý. Co s tím budeš dělat?
[: Vyléčím se, vyléčím se, bude ze mne abstinent. :]

Naiva: “Já vůbec neumím zpívat, já bych tu vaší léčbu nezvládala.”
Odpověď: Já zpívám velmi falešně a mám pro podobně postižené velké pochopení. Při využívání hudby nebo výtvarného umění v léčbě nejde o výsledek. Jde o to si za pomoci hudby nebo jiného druhu umění si lépe porozumět. Umění může také pomoci člověku zlepšit náladu, překonat krizi a vyjádřit pocity.

• Můj totem s nějakým ochranným zvířetem.
• Můj erb (v erbu by se měly objevit symbolicky zachycené vlastní dobré vlastnosti).
• Výstup na horu.
• Mé lepší já.
• Kde hledat sílu.
• Jak bude vypadat můj život, když budu v pořádku.
• Poklad v mém nitru.
• Mé setkání s moudrým starcem nebo dobrou kouzelnicí.

Děsivý sen

Nejvyšší patro.
Bude tam výhled,
dá se tam opalovat.
Prosím o klíč.
“Dávám ho sem,”
říká domovnice.
Otevřeno,
zdvíhám vikýř.
Vychrtlý naháč v kleci.
Kolem další klece,
větší i menší.
V nich lidé
skoro bez mozku.
Mrákotně reagují.
V šoku klesám zpět.
To jsou drogy.

P. S.: Těm dole: Nelezte tam.
Těm nahoře: Přijměte nutná omezení a tak zvětšujte klec.

Pro zajímavost uvádím, že v Kalifornii existuje už skoro 30 let Institut pro léčbu poezií. Následuje pár tipů, jak poezii v psychoterapii využívat:

• V určité náladě si vyberte právě takové verše, které souzní s onou náladou. Při muzikoterapii (léčení hudbou) se tomu říká “level princip”, volně přeloženo zásada podobného vyladění.
• Básně můžete číst s někým, kdo je vám blízký a porozumí vám. O té či oné básni, myšlence anebo pocitech, které ve vás vyvolávají, můžete hovořit a dost možná zjistíte, že vás napadají věci a souvislosti, na které byste sami nepřišli. Podobně může s poezií pracovat i skupina.
• S textem rozmlouvat. Něco ve vás možná vyvolá pocit spřízněnosti a budete to chtít rozvinout. Nebo právě naopak bude vaše vnitřní zkušenost v něčem jiná. Zkuste odpovědět na něčí báseň vlastní básní. Takové výměny básní byly běžné ve starém Japonsku i jinde a lze se s nimi setkávat i dnes.
• Pocity, které ve vás ta či ona báseň vyvolala, můžete vyjádřit i jinak – v próze, kresbou nebo třeba hrou na nějaký hudební nástroj (to, že jste na něj možná nikdy nehráli, vůbec nevadí). Vznikne něco, co možná potěší druhé nebo to zůstane jen vám. Sebevyjádření má velkou cenu v každém případě. Schopnost uvědomovat si vlastní pocity a vhodně je projevit může předejít i různým nemocem. Někdy se dokonce tvrdí, že právě okolnost, že ženy většinou dokáží lépe projevovat pocity, je jedním z důvodů, proč se dožívají vyššího věku.
• Náhodně nějakou knihu dobrých básní otevřete na libovolném místě a nechte prst spočinout na určitém verši. Přečtěte si tento text a přemýšlejte, zda a v čem a jak souvisí s vaší současnou situací, s tím co cítíte a jak žijete.
• Vyberte si část básně nebo myšlenku, které vás něčím přitahují a jímž chcete hlouběji porozumět. V duchu si je znovu a znovu opakujte. Rozumová vysvětlení, která vás budou napadat, odsouvejte stranou. Nejde o myšlenkové konstrukce, ale o pocit a intuitivní porozumění. Meditaci o hlubším smyslu můžete provádět téměř kdykoliv. Zvlášť zajímavé ale budou vaše pokusy ve stavu klidu a uvolnění, které navodíte nějakou relaxační nebo meditační technikou. Podobný stav vědomí také nastává krátce před usnutím či brzy po probuzení. Je pochopitelné, že k takovému účelu se zvláště dobře hodí verše duchovního obsahu jako např. následující text ze staroindické Kaušitaki Upanišad.

  Není to jen chuť, které bychom měli chtít rozumět,
  měli bychom znát Chutnajícího.
  Není to jen čin, kterému bychom měli chtít rozumět,
  měli bychom znát Konajícího.
  Nejsou to jen radost a bolest, kterým bychom měli chtít
  rozumět,
  měli bychom znát Prožívajícího.