Sexuální život slavných

Repro Panax Enrico Caruso *25.2.1873  † 2.8.1921

Vedl blahobytný život a potrpěl si na luxus. Pověstná byla jeho kuřácká vášeň – prakticky po celý život vykouřil každodenně dva balíčky silných egyptských cigaret a že mu to nevadilo v jeho hlasové kariéře, je možno považovat za malý zázrak přírody. V pozdějším věku sice trpěl různými tělesnými neduhy, zpíval však téměř až do okamžiku, kdy podlehl smrtelnému zánětu pohrudnice.

Zavalitý muž nevelikého vzrůstu se soudkovitým hrudníkem a komickým navoskovaným knírem se kupodivu po celý život jevil jako nepřekonatelný idol mnoha žen, které ovšem spíše než jeho problematickému zjevu podléhaly okouzlujícímu tenoru. Velice záhy po začátku kariéry se Caruso zasnoubil s dcerou divadelního manažera. V poslední chvíli však zasnoubení zrušil a uprchl s jednou baletkou – bývalou milenkou divadelního ředitele. S touto dámou prožil pak krátké, ale o to bouřlivější milostné dobrodružství.

Přitahovaly ho starší ženy
Enrico byl odjakživa přitahován zejména staršími ženami, záhy se zamiloval do své kolegyně – operní zpěvačky jménem Ada Giachetti, která byla starší o deset let. Ada z lásky obětovala svou vlastní pěveckou kariéru a setrvala s Carusem nesezdána plných 11 let a za tu dobu mu porodila dva nemanželské syny. Nebyla to ovšem žádná idyla. Soužití bylo zpestřeno prakticky téměř každodenními žárlivými výstupy, kterými Ada reagovala na nesčetná Carusova milostná dobrodružství s jeho operními ctitelkami. Žárlivecké scény byly ovšem oboustranné a Carusova žárlivost dostala posléze konkrétní podobu, když mu Ada utekla s jeho mladým šoférem. Enrico utrpěl nervový šok, který ho málem stál pěveckou kariéru. Nakonec vymyslel pomstu, v rámci které svedl Adinu mladší sestru. Když ani tento manévr nepomohl k návratu milované, vrhl se slavný tenor do dalších milostných dobrodružství s operními sboristkami. Celá dlouholetá známost byla posléze korunována soudní žalobou, ve které Ada obviňovala Carusa z “krádeže” svých šperků, nakonec se ovšem nechala uchlácholit přiměřenou měsíční apanáží.

Ale ještě před uzavřením tohoto manželství, už v roce 1906, se stal Caruso předmětem četných novinových titulků díky aféře v New Yorku. Slavný zpěvák zde byl zatčen a uvězněn za to, že v zoologické zahradě v Central Parku štípnul jednu cizí ženu do zadku. Stal se tak jakýmsi předchůdcem všech pozdějších afér známého amerického “harašení”. Tento incident proslul později pod názvem “aféra u pavilónu opic” a Enrico byl nazýván “italským perverzníkem”, který svádí počestné americké ženy. U soudu svědčila dokonce jakási anonymní zahalená svědkyně, která prohlásila, že ji zpěvák obtěžoval v budově Metropolitní opery. Caruso byl odsouzen k poměrně vysoké pokutě a nic mu nepomohla obhajoba, která tvrdila, že se právě vrátil z Latinské Ameriky, kde štípání žen do zadku představuje běžný způsob komunikace a příležitostnou zábavu a že si obžalovaný neuvědomil, že se už nachází v počestných Spojených státech.

Ačkoliv se zprvu zdálo, že “aféra u pavilónu opic” ukončí Carusovu operní kariéru, božský tenor nakonec zvítězil, nechutný incident byl zapomenut a slavný tenor sklízel i nadále zasloužené pěvecké vavříny.