Sexuální život slavných

Hemingway Ernest


Kategorie: Sexuální život slavných 
04.únor 2002
Nejslavnější Hemingwayovy romány Sbohem, armádo, Komu zvoní hrana a novela Stařec a moře většinou zobrazují jeho vlastní dobrodružný život a jeho největší záliby – lov, býčí zápasy a vojenství.

Přes drsné a chlapácké záliby to byla především jeho citová vnímavost, která ho přivedla k nejvyšším literárním poctám – Pulitzerově ceně a Nobelově ceně za literaturu.


Repro Panax
Ernest Hemingway

*21.7.1899  † 2.7.1961
(Fotografie byla pořízena
v roce 1918 v milánské nemocnici
Červeného kříže.)
Přes veškerou slávu se jednalo o člověka plného rozporů, což se týkalo zejména jeho intimního a sexuálního života. Tady se pod drsnou slupkou světáka a znalce žen skrýval člověk sexuálně zranitelný, často impotentní, a navíc ještě přírodou nepříliš dobře vybavený.

 Malý Ernest v dívčích šatech

Hemingwayův život je někdy přirovnáván k “nikdy nekončící vzpouře” proti jeho středostavovské minulosti. Jeho otec – lékař – bývá popisován jako nadšený sportovec a lovec, ve skutečnosti se asi jednalo o člověka, který byl ve své domácnosti “pod pantoflem” čtyř dcer, manželky, vychovatelky a kuchařky. Ženský vládnoucí rodinný prvek dokonce způsobil, že malý Ernest byl v předškolním věku oblékán do dívčích šatů a jeho o rok starší sestra Marcellina šla o rok později do školy, čekala tak na bratra a navštěvovali pak školu společně jako dvojčata. Je docela pravděpodobné, že se tato chybná sexuální identifikace mohla zapsat do spisovatelova pozdějšího vývoje a ovlivnit jeho vztah k ženám.

Po absolvování střední školy se stal novinářem, za první světové války utrpěl na italské frontě zranění, byl tam prý vůbec prvním zraněným Američanem, což mu zajistilo dostatečnou publicitu. Po válce byl jako zpravodaj vyslán do Paříže. Jeho první literární díla oplývají oslavou mužných činností a dobrodružství, miluje střelbu, box, lov divoké zvěře, podniká africká lovecká safari. Na sklonku života pak žije na Kubě a v roce 1960, po komunistickém převratu, se vrací do USA, kde podléhá depresi a končí svůj život sebevraždou.

Hemingway celý život udržoval ideu svého mužství, sám sebe líčil jako velikého milovníka. Za svého pobytu v Paříži provokativně užíval jakési léky, které měly tlumit jeho nadměrnou sexuální vášeň. Ve skutečnosti šlo spíše o divadlo pro přátele a známé. Ve skutečnosti nikdy nevyhledával příležitostný a náhodný sex. Jako mnohý syn otce-bačkory stále dával přednost takovým vztahům, kde by nad ženami uplatňoval svou převahu a nadřazenost. Roli vládce mu přiznaly celkem ochotně tři z jeho čtyř manželek. Právě ta třetí, Martha Gellhornová, si zachovala svou tvář a oznámila, že Ernest veškeré nedostatky intimního života nahrazuje psaním. Hemingway posléze oznámil, že tento sňatek byl největším omylem jeho života.

Tajný homosexuál?
Ve svých denících a dopisech Hemingway líčí četná dobrodružství s příležitostnými ženami, často extravagantními, včetně jakéhosi černošského harému při své africké cestě. Většina těchto historek je však vymyšlená, jeho dobrá pařížská známá a mecenáška Gertruda Steinová se vyjádřila, že na něm dokonce pozorovala homosexuální sklony. Tomu by se zdála nasvědčovat i historka, kterou líčí jeho přítel matador Sidney Franklin. Při společné procházce Hemingway spatřil na protějším chodníku dva občany zřetelně se homosexuálně chovající. Okamžitě přešel přes cestu a naprosto bezdůvodně a bez jakéhokoliv varování je napadl pěstmi. Byl to také Franklin, kdo na Ernesta prozradil podměrečný rozměr jeho penisu. Spisovatel Barnaby Conrad vypráví, jak mu líčil velikost Hemingwayova přirození. Přirovnal je k malíčku své levé ruky a pak tento rozměr ještě “upřesnil” tím, že si malíček uchopil palcem a ukazováčkem pravé ruky a nechal volné jenom dva poslední články.

 


Repro Panax
Hemingway hovoří ve španělské
kavárně s
 herečkou Lauren Bacallovou
(1960).

Hemingway se často, zejména v opilství, holedbal svými hrdinskými sexuálními činy, mezi jeho trofeje měla patřit Mata Hari, italská hraběnka, řecká princezna nebo jedna tlustá prostitutka z Michiganu, s níž měl strávit celé léto. Havanským prostitutkám dával různá jména, jako Xenofobia, nebo Mezinárodní Kurva. Intimní přátelé však líčili slavného spisovatele jako “slušňáka” a puritána, který k souložení potřeboval opravdovou lásku, dokonce se prý červenal, když ho nějaká prostitutka jenom oslovila, a všechny ty hrdinské sexuální historky si vlastně vymýšlel. Z malého penisu měl časté komplexy, které způsobovaly někdy i psychické poruchy potence.

Všechny spisovatelovy ženy
Ženat byl celkem čtyřikrát a zplodil tři syny. První žena Hadley Richardsonová byla zapuzena, když se Ernest bláznivě zamiloval do Pauline Pfeifferové. Tato blonďatá krasavice mu dokázala znamenitě pochlebovat a podkuřovat. Hadley souhlasila s rozvodem, když milenci spolu vydrží sto dní. Stalo se a druhé manželství pak trvalo dvanáct let. Většina této doby se však odehrávala bez sexu. Po dvou císařských řezech Pauline už další dítě nechtěla a také jako hluboce věřící katolička odmítala jakoukoliv antikoncepci.

Se třetí ženou Marthou Gellhornovou se seznámil ve španělské občanské válce. Tato emancipovaná žena mu však nevyjadřovala dostatečnou žádanou poslušnost. Měla své vlastní názory, nezávislost a ostrý jazyk. Hemingway naopak vyžadoval obdiv a podřízenost. Toto nejkratší manželství skončilo v roce 1945.

Čtvrtá a poslední manželka Mary Welshová byla už zcela podle Ernestova gusta. Tichá, poslušná, o devět roků mladší, trpělivě snášející všechny rozmary stárnoucího a častými depresemi trpícího spisovatele. Setrvala s ním až do posledních dnů, kdy výstřelem z pušky ukončil svůj pestrý a dobrodružný život.

Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.