Kapavka

Z celé škály onemocnění přenosných pohlavním stykem se zřejmě všude na světě evidují pouze fragmenty

Od roku 1949 funguje v českých zemích informační systém dat o klasických pohlavních chorobách: příjice, kapavka, lymfogranuloma venereum, měkký vřed (a od roku 1986 infekce HIV/AIDS). Zdrojem informací je formulář “Hlášení pohlavní nemoci”, který se povinně vyplňuje při diagnostice pohlavní choroby. Roční sumarizaci dat poskytuje Ústav zdravotnické informatiky a statistiky v Praze. Objektivita dat není stoprocentní, existuje z různých důvodů tzv. podhlášenost. Zvláště zavádějící jsou nyní údaje u kapavky a jistě nezobrazují skutečnou situaci.

V první polovině 50. let ročně hlášeno kolem 7000 onemocnění (nemocnost 70 až 80 na 100 000 obyvatel). Ve druhé polovině 50. let výrazné snížení – přibližně na třetinu. Od roku 1961 byl zaznamenán strmý nárůst, maximum koncem 60. let dosáhlo 12 000 až 14 000 onemocnění (nemocnost 120 až 140 na 100 000 obyvatel). Od té doby výskyt plynule klesal a to až do poloviny 80. let, kdy se hodnoty nemocnosti ustálily zhruba na výši let 50. a ročně hlášeno kolem 6000 případů. Od let 1990 až 1992 počet onemocnění vystoupil na 7455 (nemocnost 72,3 na 100 000 obyvatel), pak následoval pokles na vůbec nejnižší hlášené absolutní hodnoty 1055 s nemocností 10,3 v roce 1998.

Pokud se týče rozložení podle věkových skupin, celkové hodnoty nemocnosti v podstatě určuje výskyt onemocnění u 15 až 24letých a potom 25 až 34letých. Kapavka se snáze diagnostikuje u mužů, kteří při akutních potížích vyhledají lékaře. Žena, která je náchylnější k získání kapavčité infekce po infekčním styku více než muž, je přesto diagnostikována méně, a když už, tak většinou ve chronických či bezpříznakových formách.

Cizinci se na celkovém počtu onemocnění podílejí přibližně pěti procenty – jde o cizince s dlouhodobým pobytem. Ti s krátkodobým pobytem statistikám unikají.

Regiony s nejčastějším výskytem kapavky (1998)
Severní Čechy 27,7 %
Praha 16 %
Severní Morava 15,3 %

Tweet