Kapavka

Je třeba zaměřit pozornost na “méně tradiční vyvolatele infekcí” - na chlamydiové urogenitální infekce vyvolané chlamydia trachomatis sérotypů D - K a mykoplazmata, herpesvirus 2, lidský papilloma virus, virus hepatitidy B, C.

Stoupající trend výskytu pohlavních chorob v éře HIV/AIDS skrývá nyní nové riziko, a tím je současná možná nákaza virem lidského imunodeficitu HIV. Po roce 1989 pozorujeme v naší republice stoupající trend výskytu syfilis (celkem 687 případů v absolutních číslech v roce 1998, nemocnost 6,7 na 100 000 obyvatel), zvýšení podílu časných forem do dvou let od nákazy (v roce 1998 téměř 66 procent), záchyt u dosud neléčených gravidních (59 případů v roce 1998 – představuje nejvyšší hodnoty od roku 1960) a případy vrozené příjice (18 případů v roce 1998 – nejvyšší hodnoty za posledních 16 let). Přesun nejvyššího počtu hlášených případů z věkové kategorie 65letých a starších s pozdními formami onemocnění mezi 15 až 24leté a 25 až 34leté – nové infekce (celkem 61,3 procenta všech případů syfilis v roce 1998 u našich občanů). Navíc je pozorován import infekce ze zemí bývalého SSSR, kde probíhá exponenciální nárůst, zároveň s infekcí HIV.

U kapavky pozorujeme po vzrůstu od roku 1993 pokles. Absolutní počet hlášených infekcí v roce 1998 byl 1055 a spolu s nemocností 103 tak činí historické minimum. Hodnotíme-li vývojový trend těchto chorob, jsme přesvědčeni, že tyto počty neodpovídají realitě, která je patrně mnohonásobně vyšší. Zvláště zavádějící údaje jsou u kapavky. Je to způsobeno tím, že choroby nejsou hlášeny a v diferenciální diagnostice jsou opomíjeny; neprovádí se cílené venerologické vyšetření, depistáž, opomíjí se preventivní opatření, pacient se léčí sám, tedy neprofesionálně.

Pohlavní choroby pomáhají viru HIV
Zánětlivý, ulcerózní nebo jinak poškozený terén usnadňuje při rizikovém sexuálním chování vstup HIV do organismu a jeho další přenos. V roce 1998 byla s konečnou platností prokázána hypotéza, podle níž přítomnost ostatních pohlavně přenášených chorob zvyšuje riziko přenosu vyvolané virem HIV. Pro tento vztah se někdy užívá termín epidemiologická synergie. Pohlavně přenášené choroby mohou zvyšovat infekčnost osoby, od které dochází k nákaze a zvyšují vnímavost u osoby, která je exponována. Nastat může i kombinace obou zmíněných faktorů. Rovněž indukční vliv vybraných pohlavně přenášených nemocí na infekci HIV zrychluje replikaci viru HIV. Včasné vyšetření, diagnostika a léčba proto může výrazně omezit přenos HIV.

Nové tváře starých chorob
Infekce, o nichž je řeč, se klinicky manifestují, ale mohou mít i asymptomatický průběh.To hraje významnou roli v epidemiologii šíření infekce, kdy chybí varovný signál (například u případů chlamydiových nákaz, latentního stadia syfilis a herpetických onemocnění, infekce HIV apod.).

I když je většina pohlavně přenášených chorob dobře léčitelných, je u bakteriálních infekcí patrný rozvoj rezistence a virové infekce jsou prakticky neléčitelné nebo jen velmi obtížně. U smrtelné pandemie onemocnění HIV/AIDS není dosud znám účinný lék, který by virus HIV zničil.

Infekce se často sdružují – vznikají smíšené infekce vyvolané zcela odlišnými mikroorganismy, které mají odlišnou inkubační dobu, kliniku, diagnostiku, léčbu. V celém komplexu možností tak činí nároky na diagnostiku, léčbu a epidemiologii.

U osob exponovaných HIV infekcí je prokazatelné, že se choroby nevyvíjejí obvyklým způsobem a nedávají adekvátní léčebnou odpověď.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat mladým ženám, které jsou pohlavně přenášenými chorobami mnohem zranitelnější než muži, a to nejen s ohledem na reprodukční zdraví. Dalším rizikem je, že hrozící vertikální přenos neléčené infekce z těhotné matky na dítě. To má v určitých případech vážný zdravotní dopad jak na plod, tak na novorozence.