Sexuální úchylky
Transvestitismus
Pocit příslušnosti k vlastnímu pohlaví přitom nebývá podstatně narušen, muž se i přes dámské oblečení a vystupování cítí být i nadále mužem. V převlečení za ženu však nezřídka vyhledává podniky, kde se nechává muži hostit, poté však nenápadně odejde. V některých západních zemích existují dokonce i speciální noční podniky pro transvestity, někteří se v ženském převleku dokonce úspěšně živí prostitucí.
Většina transvestitů je v zásadě schopna partnerské sexuální adaptace, milování se ženou jim však nepřináší skutečné uspokojení a často ani nemají výraznější potřebu sexuálního vybití. Někdy touží po tom, aby se s nimi jejich partnerka milovala jako se ženou. Jejich zájmy bývají typicky ženské – zajímají se o módu, líčení, účesy, chtějí být dokonalou ženou. Ženám závidí jejich vzhled, nezřídka žádají od lékařů ženské hormony ke zvětšení ňader.
Co je
transsexualita
V minulosti se mezi sexuální deviace (často
směšovaná s transvestitismem) řadila i transsexualita. Je to porucha
sexuální identifikace, kdy biologicky normální muž se cítí být ženou a žena
zase mužem. Cítí se svou duší uvezněni v těle, které jim nepřísluší, s nímž
se neztotožňují. Tato porucha je pravděpodobně vrozená a projevuje se už od
útlého dětství – malý transsexuál si hraje s panenkami a pubertě se zamiluje do
spolužáka, transsexuálka si hraje s auty a pak se zamiluje do kamarádky. Je to
porucha trvalá, celoživotní, a léčit ji lze pouze tím, že přizpůsobíme tělesný
vzhled cítění. Tak, aby dívka uvězněná v mužském těle mohla žít skutečně v
ženské roli nebo aby muž v dívčím těle mohl žít v roli mužské. Tato změna
pohlaví (trvající několik let a zahrnující postupně psychoterapeutické
vedení, podávání hormonů příslušných vytouženému pohlaví a nakonec i operaci)
končí úřední změnou pohlaví v matrice i ve všech
dokladech.
