Sexuální úchylky
Pedofilie
Jedná se o erotické zaměření na objekty v prepubertálním věku (tedy na chlapce a dívky bez znaků dospívání), nejčastěji ve věku 5 až 12 let. Pedofilové jsou lidé, kteří preferují jak fyzickou nezralost objektu, tedy nepřítomnost sekundárních pohlavních znaků (chybění pubického ochlupení a prsů u dívek, u homosexuálních pedofilů i nepřítomnost ejakulace), tak i jeho dětské chování (spontánnost, nevinnost, důvěřivost, závislost). U mužů zaměřených na dospívající dívky (tedy na dívky se znaky pohlavního dospívání) mluvíme o hebefilii, u mužů zaměřených eroticky na dospívající hochy o efebofilii.
Svět dětí je pravým pedofilům blízký, cítí se v něm bezpečně, dětem rozumí a jsou v dětském kolektivu obvykle velmi dobře přijímáni. Často se velmi dobře uplatní v zaměstnáních spojených s kontaktem s dětmi. Pokud nepodlehnou svým sexuálním pohnutkám, mohou být právě pro porozumění dětskému světu velmi úspěšnými učiteli, skautskými vedoucími, trenéry či autory knih pro děti, přičemž v okolí nemusí vůbec vzniknout podezření na skrytě sexuální motivaci jejich společensky oceňovaných aktivit.
Incest
Zvláštním druhem sexuálního
zneužití je styk mezi dospělým rodičem a dítětem,
incest. Incest je vždy především příznakem závažné rodinné patologie.
Typické v některých případech je, že děti z incestních rodin jsou tak závislé,
že jen s obtížemi navazují vztahy s jinými lidmi. Často jsou tyto rodiny velmi
špatně organizovány, takže děti nikdy nepochopí důležitost sexuálních norem a
restrikcí. Mnoho incestních otců bývá buď ovdovělých či rozvedených, popřípadě z
nějakých – například zdravotních – důvodů odmítaných vlastní manželkou.
Následky incestního zneužívání v dětství jsou z pohledu
psychiatrů či sexuologů dlouhodobé a vedou například
i k nejistotě v rodičovské roli. Pro mnohé děti je takový sexuální
kontakt jedinou cestou k získání si pozornosti a lásky rodičů. Po případném
oznámení jsou často nejvíc potrestány samy, například rozpadem rodiny či
následným umístěním do dětského domova.
