Sexuální úchylky
Sadismus a masochismus
Tyto úchylky existovaly pochopitelně daleko dřív, než jim “propůjčili” svá jména markýz de Sade a hrabě Masoch. Už ve starém Římě si v tomto jednání libovali mnozí císařové (namátkou Tiberius či Caligula). Sexuálních praktik, kterých takto postižení jedinci používají k dosažení orgasmu, jsou desítky, možná stovky. Od flagelace (bičování), svazování různými řemeny až po automasochismus, kde dochází k sebepoškozování.
Protipólem sadismu je masochismus. Lidé, kteří touto úchylkou trpí, nacházejí požitek a rozkoš v utrpení, které jim způsobuje jejich sexuální partner či najat prostitutka, v naprostém odevzdání se partnerovi. Nechávají se například dobrovolně spoutat, bít rákoskou či řemenem, bičovat, řezat, pálit ohněm (i na genitáliích), kopat, rvát za vlasy, propichovat jehlami penis, varlata. Někteří si libují v tom, že jsou “donuceni” pojídat žížaly, červy či brouky, ale i stolici, pijí moč své dominy, slouží jako rohožka, po které šlape. Orgasmu mohou dosahovat ihned při “akci”, a to buď masturbací či samovolně, popřípadě později, při vzpomínkách nebo také vůbec ne. V každém případě však pociťují silné vzrušení, které zcela neguje vnímání bolesti.
Zvláštní formou sadismu zaměřeného především na děti a dospívající je tzv. sadismus pseudopedagogický. Hlavními znaky tohoto druhu sadismu je důraz na poslušnost a disciplínu. I v rodině se může projevit extrémním důrazem na podřízenost, dominancí nad objektem, a to jak ve vztahu k partnerce, tak i ve vztahu k dětem. Jedinci takto zaměření samozřejmě vyhledávají profese, které jim umožňují realizaci potřeby moci nad lidmi, a setkáváme se s nimi proto i v profesích učitelských či vychovatelských.
