Sexuální úchylky

Co je vlastně v sexu to nenormální? Měřítko “normálnosti” se liší jak historicky, tak i kulturně.

Věřící křesťan může považovat orální sex za hříšný, zatímco pro většinu lidí jde o zcela běžnou sexuální praktiku. Stejně jak je pro někoho jiného nepřijatelná třeba homosexualita, bude ji považovat za deviaci, a tak dále.

Asi se ale shodneme, že sexuální chování může být považováno za normální, pokud se odehraje mezi věkově zralými, nepříbuznými a souhlasícími lidmi a současně nevede k psychickému či fyzickému poškození žádného z partnerů. U sexuálních deviací je některá z těchto podmínek vždy porušena – např. u pedofilie podmínka zralosti objektu, u sadismu podmínka neškodnosti, u sexuální agresivity podmínka souhlasu. Tato podmínka je pak samozřejmě nesplnitelná i u nekrofilních aktivit.

I když u většiny deviací neznáme přesnou příčinu, proč k nim dochází, jedním jsme si skoro jisti – jde především o vrozenou dispozici, kde pozdější okolnosti: výchova, zkušenosti a podobně hrají spíše jen formující roli a mohou projevy těchto vrozených dispozic buď utlumovat, nebo naopak podporovat. Přesný mechanismus vzniku sexuálních deviací však ještě neznáme, a i proto zatím žádnou deviaci neumíme vyléčit. Můžeme však pacienta s touto zvláštností naučit žít, a to především tak, aby neubližoval svému okolí, a přitom našel i pro sebe přijatelné řešení svých sexuálních potřeb. V některých případech jsme však schopni pacienta pouze utlumit. Například dlouhodobým podáváním hormonů či jiných přípravků, které snižují sexuální apetenci postižené osoby nebo – ve výjimečných případech a pouze na pacientovu žádost – i odnětím varlat, kastrací.

Sexuální deviace jsou kvalitativní odchylkou struktury sexuálního motivačního systému. Jejich projevy zahrnují širokou škálu aktivit od neškodného a spíše jen společensky obtížného chování až po nejnebezpečnější trestné činy proti lidské důstojnosti, zdraví či životu obětí. Společensky nebezpečné sexuální deviace se mohou projevit jako sexuální delikt, ale na druhou stranu sexuální deviace a sexuálně delikventní chování spolu nemusí vůbec souviset.

Nejčastější sexuálně motivovaný delikt – znásilnění – páchají většinou muži bez přítomnosti sexuální deviace. Také velkou část (pravděpodobně většinu) sexuálních deliktů typu pohlavního zneužití páchají lidé sexuálně normální (často však narušení jinak – psychopaté, mentálně retardovaní jedinci, alkoholici, psychotici, starší muži trpící organickou demencí).

Sexuálně deviantně se mohou chovat v určitých situacích i lidé sexuálně normální a naopak: zdaleka ne každý deviantní jedinec se musí nutně projevovat deviantně a mnoho z nich během svého života nikdy žádný sexuální delikt nespáchá.

Tweet