Kontracepce

Z této řady možností tak trochu vybočuje sterilizace, která představuje trvalou zábranu otěhotnění v důsledku absolutního vyloučení setkání mužských a ženských zárodečných buněk. V poslední době však bývá tento drobný chirurgický zákrok řazen k antikoncepčním metodám, na rozdíl od všech ostatních však způsobí neplodnost trvalou. Existují sice způsoby, kterými se dá i po provedené sterilizaci plodnost znovu obnovit, toto zrušení neplodnosti však bývá obtížné, nákladné a v mnohých případech neúspěšné.

Není divu, že o provedení sterilizace budou především usilovat ti lidé, kteří už další těhotenství opravdu neplánují. Víme dobře, že u ženy začíná plodnost klesat už od 30. roku věku, Guinessova kniha rekordů však uvádí ještě těhotenství u ženy 57leté. Zdravý muž je prakticky plodný až do konce života a občas se setkáme s otcovstvím u staříků bezmála 80letých. Od zplození posledního plánovaného potomka tedy u většiny lidí uplyne ještě pěkná řádka let, kdy je jim jejich plodnost na obtíž a právě tito jedinci usiluji o antikoncepci trvalou, neškodnou a levnou. Není žádným tajemstvím, že právě chirurgická sterilizace splňuje všechna tato kritéria.

Ve sterilizaci jsme pozadu ze světem
V mnoha rozvojových zemích, stejně jako v průmyslově vyspělém světě, můžeme rok od roku pozorovat přibývající počet sterilizovaných mužů a žen. Někde je tato antikoncepční metoda nesmírně populární, jako třeba v Holandsku, kde je v současné době sterilizována nejméně celá jedna třetina obyvatel ve věku plodnosti. V USA se již od roku 1970 provádí asi milión sterilizačních zákroků každý rok. V roce 1975 byl dokonce zaznamenán určitý zlom v poměru mužských a ženských sterilizací ve prospěch ženských. Dnes se z uvedeného miliónu sterilizací za rok provádí asi jedna třetina u mužů a dvě třetiny u žen. Tato ženská převaha se vysvětluje tím, že u ženy je zrušení sterilizace a návrat k plodnosti o něco úspěšnější.

Ve srovnání s mnoha jinými zeměmi je Česká republika dosud ve sterilizacích na hodně nízké úrovni. Sterilizovaných žen jsou u nás necelá tři procenta a počet sterilizovaných mužů nestojí ani za řeč. Neznamená to, že by naši občané neměli o tento trvalý a bezpečný způsob antikoncepce zájem. Tento neutěšený stav je do značné míry způsoben zastaralými předpisy. Ve většině zemí je typickou žadatelkou o sterilizaci žena se dvěma nebo třemi dětmi. U nás stále platí nařízení z roku 1972, podle kterého k tomu, aby jí byla povolena sterilizace, musí žena trpět vážnou chorobou. Pokud je zdravá, potřebuje k tomuto povolení nejméně čtyři žijící děti, pouze u ženy starší 35 let stačí ty děti tři. Je pochopitelné, že toto nařízení značně omezuje počet úspěšných žadatelek, a to ještě musíme vzít v úvahu zdlouhavost administrativního řízení. K projednání žádosti je jmenována nejméně tříčlenná komise, která sterilizaci může, ale také nemusí povolit.

Nadějná budoucnost?
Není tedy divu, že díky takovýmto opatřením u nás sterilizace zatím nezdomácněla. Příčina ovšem spočívá také ve špatné informovanosti lidí a v nedostatečné propagaci metody. Snad se ovšem začíná trochu blýskat na lepší časy. Na ministerstvu zdravotnictví je totiž připravena zákonná předloha nového zákona o sterilizaci, která by měla být součástí nově připravovaného zdravotnického zákona. Podle této směrnice by bylo možno provádět dobrovolnou sterilizaci kterémukoliv občanu na žádost aniž by v této žádosti udával důvody. Vzhledem k demokratickému principu plánovaného rodičovství, že každý by měl mít možnost svobodně rozhodnout o své plodnosti, bude to jistě opatření chvályhodné, i když jeho realizace bude mít u nás za ostatními vyspělými zeměmi nejméně dvacetileté zpoždění.

Zodpovědné rozhodnutí
Ve většině civilizovaných zemích s demokratickým právním řádem je ženská i mužská sterilizace naprosto dobrovolným výkonem prováděným na vlastní žádost. Žadatelé jsou důkladně poučeni o charakteru zákroku a o trvalé neplodnosti jako jeho důsledku. Před sterilizací podepisují písemný souhlas a v některých zemích musí mezi tímto úředním aktem a vlastním výkonem uplynout ještě určitá doba na případné rozmyšlení a změnu názoru. Někde se ještě vyžaduje souhlas partnera nebo partnerky, jinde se předepisuje psychologické vyšetření, zkoumá se stabilita partnerského svazku, zjišťuje se počet dětí, jejich zdravotní stav apod. Všechna tato opatření směřují k tomu, aby rozhodnutí o sterilizaci nečinili žadatelé neuváženě, pod tlakem momentální situace nebo ve stresu.

I přes všechna tato opatření se však může stát, že se životní situace nečekaně změní (úmrtí dítěte, rozvod, nový partner nebo partnerka) a sterilizovaný člověk, ač původně dobrovolně tento výkon na vlastní žádost podstoupil, začíná toužit po obnovení plodnosti. Obnovení průchodnosti vejcovodů nebývá vždy úspěšné a podobné je to s možností využití některé z metod asistované reprodukce. U mužů je mikrochirurgická úprava přerušených chámovodů ještě o něco obtížnější, i když se některá renomovaná pracoviště i v těchto případech chlubí téměř 50procentními úspěchy. Musíme si ovšem uvědomit, že něco jiného je objevení spermií v ejakulátu, ale daleko obtížnější je dosáhnout znovu takové jejich koncentrace, aby to stačilo k oplodnění ženy.

Dnešní metody asistované reprodukce však pomáhají i mužům s velice nízkou koncentrací spermií v semenné tekutině, nebo odebírají spermie přímo z nadvarlete a používají takto získané zárodečné buňky k přímému oplodnění vajíčka “ve zkumavce”.

Jak si pojistit plodnost
A ještě jedno záchranné lano pro takovéto muže existuje. Je to instituce tzv. semenné banky, kterou bychom v tomto případě měli snad raději nazývat “semennou pojišťovnou”. Lidské spermie náležitě ošetřené a glycerinem preparované totiž vydrží oplození schopné v hluboko zmrazeném stavu prakticky neomezeně dlouhou dobu. Stačí tedy před plánovanou sterilizací nashromáždit několik porcí ejakulátu do takovéto semenné banky a mít tak pro všechny případy připravenou pojistku plodnosti. V budoucnu je pak možno takto uschovaných spermií použít k umělému oplodnění vybrané partnerky.

Dobrodiní semenných bank již využívají také příslušníci různých rizikových povolání, jako jsou třeba pracovníci obsluhy atomových reaktorů nebo kosmonauti, jejichž spermie by mohly být pobytem ve škodlivém prostředí případně poškozeny a znehodnoceny. Taková semenná banka je pochopitelně bankou komerční, která za uložení spermií nevyplácí úroky, nýbrž vybírá nemalé poplatky. “Semenné bankovnictví” se tak jeví jako velmi perspektivní podnikatelský obor. U nás si však ještě budeme muset počkat na inovaci sterilizačních směrnic. Zatím však zůstává pouze u slibů. Nezbývá tedy než počkat, až si to některá politická strana zařadí do svého volebního programu.

Autor: MUDr. Radim Uzel CSc.