Kontracepce

Lidské vajíčko má mikroskopický rozměr a v případě, že je jeho transportu vejcovodem znemožněn, beze zbytku se vstřebá. Technická obtížnost výkonu spočívá v tom, že vejcovody jsou ukryty v malé pánvi, jsou poměrně špatně přístupné, takže jejich přerušení je vlastně malou operací. Dnes se tyto výkony provádějí téměř výhradně laparoskopicky, to znamená, že je do dutiny břišní zaváděna trubička s optikou a za pomoci zraku se pak oba vejcovody přerušují spálením elektrickou koagulací nebo nasazením zvláštních svorek.

Někdy se k provedení sterilizace může využít příznivých anatomických podmínek, které občas žena v určitých přechodných obdobích života prodělává. Zejména do 48 hodin po porodu je celá děloha zvětšena, dosahuje téměř až k pupku a také vejcovody jsou v důsledku toho z malé pánve vytaženy vzhůru. K jejich snadnému dosažení pak většinou stačí jen velmi krátký řez pod pupkem, takže operační zákrok je skutečně minimální. Přerušení vejcovodů je pak možno provést jejich podvázáním a přestřižením. V USA se ještě nedávno tímto způsobem provádělo až 40 procent všech sterilizací, v současné době však v důsledku pokroku laparoskopické techniky obliba tohoto zákroku, prováděného bezprostředně po porodu, přece poněkud klesá. Velice jednoduchá je sterilizace ženy prováděná současně s císařským řezem. Tento výkon prodlouží operaci asi o 1 až 2 minuty.

Chci plodnost zpátky!
Možnost znovuobnovení plodnosti pomocí mikrochirurgického zprůchodnění vejcovodů je poněkud obtížnějším operačním zákrokem a jeho úspěšnost se pohybuje v rozmezí 43 až 88 procent. Právě tento faktor tedy sterilizaci odlišuje od ostatních antikoncepčních metod, u nichž je po vysazení možno počítat s naprostým návratem původní plodnosti. Pro ženu s neprůchodnými vejcovody však stále ještě zbývá možnost mimotělního oplodnění, nebo jak se lidově říká, “ve zkumavce”. Pečlivým výběrem žadatelek o sterilizaci bychom však měli dokázat, aby počet těch, které si to později rozmyslí, byl co nejmenší.

Jako velice perspektivní se jeví úplně nová metoda dočasného ucpání vejcovodů zvláštní gelovou hmotou, která je stejná jako ta, z níž se vyrábějí kontaktní oční čočky. V oblasti antikoncepčního působení se jedná o naprostou novinku. Z bobtnavého gelu jsou vyrobeny dvě drobné válcovité zátky, které se pod optickou kontrolou zavádějí na místo, kde vejcovody ústí do dělohy. Po zavedení na místo pak tato drobná tělíska nabobtnají a dokonale ucpou tato vejcovodová vyústění. Každá gelová zátka má v sobě tenké monofilové vlákno vyčnívající do děložní dutiny. Vlákno umožňuje pak opět zátku odstranit a obnovit průchodnost vejcovodu, a tím i původní plodnost. Tato antikoncepční metoda je naším původním patentem.

Sterilizační pověry
Sterilizace patří mezi nejspolehlivější antikoncepční metody, její selhání se počítá snad jen na zlomky procenta a může nastat pouze tehdy, když je přerušení vejcovodu provedeno nedostatečně. V souvislosti s tímto výkonem však existují různé nepodložené fámy a pověsti, které mívají nápadně tuhý kořínek, překvapivě rychle se šíří ústním podáním a někdy se tradují z generace na generaci.

Poměrně nejvíce rozšířenou pověrou je představa, že sterilizace nějakým způsobem zasáhne do pravidelnosti menstruačního cyklu a hormonálního zásobení těla. Překvapivě mnoho lidí si také sterilizaci plete s kastrací, tedy s výkonem, při němž je žena zbavena vaječníků. Nic není vzdálenějšího pravdě než tato představa. Přerušení vejcovodů má vliv pouze na transport vajíčka, zatímco činnost vaječníků, celý menstruační cyklus a pochopitelně i sexuální život zůstávají tímto zákrokem naprosto neovlivněny. Je pochopitelné, že plodnost je v představách mnoha žen spojena s pocitem “ženskosti” a že se tedy sterilizovaná žena může v určitém ohledu cítit třeba nějak méněcenná. To je ovšem okolnost, na kterou by měly být všechny žadatelky o sterilizaci předem důrazně upozorněny. Některé ženy totiž naopak zase svou plodnost vnímají jako nějakou přítěž, jako nepříjemnou překážku rozvoje sexuálního života. Existují také výzkumy, které zjistily, že sterilizace má v tomto smyslu pro ženu následky blahodárné. Pokud se žena zbaví stálého strachu z nežádoucího těhotenství, může pak prožívat nejen svůj sexuální život, ale také ostatní životní situace daleko lépe a kvalitněji.

Je pochopitelné, že zejména když se výběr žen žádajících o sterilizaci provádí nezodpovědně, nevyhneme se tomu, že některá z nich začne své trvalé neplodnosti po výkonu dříve či později litovat. Trvalé zbavení plodnosti může pak považovat za jakousi životní diskvalifikaci, jako stresující okolnost života. Každá stresující situace pak může mít vliv na pravidelnost menstruačního cyklu. Jsou známa silná krvácení studentek před vysokoškolskými zkouškami, jsou také známy naprosté blokády a vymizení menstruace ve vězení nebo v koncentračním táboře. Není tedy divu, že u ženy, která se nevyrovnala se sterilizací, se pravidelnost menstruačního cyklu může narušit. Týká se to ovšem především žen, které nebyly o důsledcích sterilizace dokonale poučeny a žádají o provedení tohoto výkonu neuváženě. Taková porucha menstruačního cyklu pak pochopitelně není hormonální, ale psychická.

Velmi zákeřného činu se pak dopouštějí ti, kteří mají proti sterilizaci výhrady ideové, náboženské nebo osobní a straší potom veřejnost paušálními hormonálními, tělesnými a psychickými komplikacemi tohoto výkonu. Také u nás se čas od času s podobnými bojovníky v hromadných sdělovacích prostředcích setkáváme.