Medicína

Tělo zkrátka neodpovídá na příslušné psychické i tělesné podráždění, což se projevuje nejenv chybějícím prokrvení sliznic, ale zejména poruchou jejich zvlhčení – lubrikace. Ne nadarmo se totiž právě ženskálubrikace přirovnává k mužské erekci. Někdy je nedostatek lubrikace izolovaný, žena je dostatečně vzrušena, na sexuální kontakt má chuť, ale sliznice zůstávají suché.

Jako u většiny podobných sexuálních problémů můžeme příčinu hledat buď v nějaké tělesné nemoci (v úvahu přichází především gynekologický zánět sliznice), nebo může mít nízká vzrušivost a s ní spojený nedostatek lubrikace příčinu psychickou, spočívající v partnerském konfliktu. V těchto případech se porucha může projevovat pouze selektivně (nedostatek zvlhčení při kontaktu s manželem, zatímco milenecké styky probíhají bez problémů, či naopak).

Možnosti léčby
Léčba poruch sexuální vzrušivosti se pak bude řídit podle zjištěné příčiny. Organické – gynekologické příčiny budou spočívat v léčbě základního onemocnění, nejčastěji zánětlivého, psychické pak v příslušné psychoterapii. Tento postup většinou nevystačí s individuální léčebnou péčí, ale musí do celého procesu zaangažovat také partnera. Hovoříme potom o takzvané párové sexoterapii. Její zásady vybudoval náš nejznámější odborník, prof. Stanislav Kratochvíl.

Léčebný postup je vybudován především na tzv. “nekoitální”, neboli “nesouloživé” stimulaci. Partneři postupně objevují na svém těle erotogenní zóny a jejich drážděním se naučí příznivým sexuálním pocitům aniž by to vyžadovalo přímý pohlavní styk. Je zajímavé, že stejné postupy volí prof. Kratochvíl i při léčbě poruch mužské erekce. Je výhodné, když partneři absolvují tuto léčbu v podobě postupných “cvičení” při pravidelných konzultacích s odborníkem, nebo ještě lépe dvojicí – heterosexuálním párem odborníků. Párová sexoterapie vyžaduje od účastníků maximální otevřenost v komunikaci, vzájemné sdělování pocitů, zbavení se sobeckých tendencí, naopak maximální vycházení si vstříc.

V léčbě ženských poruch sexuální vzrušivosti hraje podstatnou roli také autoerotika s možným využitím erotických snů a fantazijních představ. Vzhledem k nesmírné individuální variabilitě lidské sexuality musí každá žena dříve či později sama objevit, co jí dělá nejlépe. Výhodné je také bojovat proti přílišnému spoléhání na kvalitní koitus. I v sexuální výchově bychom měli ženy připravit na to, že často nekoitální dráždění může být příjemnější než vlastní soulož. Snažíme se potírat takzvanou výkonovou sexuální normu.

Co s tím?
- Párová sexoterapie (spočívá na nekoitální stimulaci)
- Autoerotika (s využitím erotických snů a představ)
- Nespoléhat na kvalitní koitus
- u gynekologických příčin je nutno léčit základní onemocnění (tzn. onemocnění, které nízkou vzrušivost způsobilo)