Medicína

Příčinou budou asi pozůstatky dvojí sexuální morálky, měření oběma pohlavím nestejným metrem.

Do ordinací chodí více muži než ženy
Není žádným tajemstvím, že křesťansko-židovská kultura považuje sexualitu ženy za něco nepatřičného. Ještě před sto lety představovala sexuální touha naprosto nepřípustný atribut ženy ze “slušné společnosti”, jakési potěšení ze sexuálních kontaktů bylo paradoxně přiznáváno pouze prostitutkám. Snad bude tato skutečnost dodnes příčinou toho, že se čekárny sexuologických ordinací plní muži, stěžujícími si na nedostatečné ztopoření či předčasnou ejakulaci, zatímco jejich partnerky, u nichž se projevuje nedostatek sexuální vzrušivosti či poruchy orgasmu, jen doma jen mlčky trpí. “Zavři při tom oči a mysli na Anglii!” radily viktoriánské matky svým frigidním dcerám a tato “dobrá rada” přežívá dodnes u části ženské populace, která považuje sex pouze za nástroj rozmnožování – prokreace a upírá mu jeho charakter rekreační.

Příčiny ženských sexuálních dysfunkcí jsou rozmanité. Není sporu o tom, že mnohé z nich jsou už zakotveny v povaze člověka vrozeně, jsou tedy původu konstitučního, biologického. Daleko častěji se však na jejich vzniku podílejí faktory psychické a sociální. Neblahý vliv přehnaně puritánské výchovy, ošklivost z nahoty a tělesné intimity a vytváření pocitu provinění, dokáží jistě ovlivnit lidskou sexualitu negativním způsobem a přispět tak ke vzniku projevů sexuálních poruch. K tomu se pak mohou přidružit partnerské konflikty, sobectví a nedostatek tolerance v otázkách intimního života. Na neposledním místě je pak nutno jmenovat psychické nemoci, zejména různé stavy deprese, které jsou pro poruchy v sexuálním životě typické.

Diagnostika a léčba
Vidíme tedy, že příčiny ženských sexuálních poruch jsou většinou multifaktoriální, komplexní. Z toho také pramení potíže při jejich diagnostice a léčbě. Často je podrobný rozbor situace, důkladná sexuologická anamnéza a zmapování všech možných příčin nejdůležitější součástí celého postupu.