Funkční sexuální poruchy
Co s tím?
Pokud se lékař na sexuální život neptá cíleně, nemusí se o erektilní dysfunkci pacienta vůbec dozvědět. Přitom platí, že poruchy sexuálních funkcí jej mohou upozornit i na závažnější onemocnění. Na co by se měl při zjišťování přítomnosti a příčiny erektilní dysfunkce ptát lékař? Především na medicínskou a sexuální anamnézu svého pacienta, na užívané léky a na to, zda kouří a kolik pije alkoholu, a konečně i na to, které další rizikové faktory (cévní, chirurgické, neurologické a jiné) mohou být přítomny.
Pak zjišťuje, kdy se vlastně
poruchy erekce projevují. Pomocí speciálního zařízení v domácích podmínkách
anebo v tzv. spánkové laboratoři se nejprve ověřuje přítomnost erekce v nočních
hodinách. Pokud se problémy s erekcí dostavují jen v bdělém
stavu, kdežto ve spánku a hlavně časně ráno dochází ke ztopoření
s dostatečnou intenzitou a kvalitou, nebude nejspíše
příčina poruchy organického původu.
Pomůcky k dosažení
erekce
Dále se vyšetřuje výše krevního tlaku, kvalita periferního pulsu a funkce nervového systému. Lékař také pátrá po sekundárních pohlavních známkách nedostatečné funkce mužských pohlavních žláz a eventuálních lokálních abnormalitách zevních genitálií - penisu i varlat. Podle klinického nálezu se pak doporučují eventuální další vyšetření, zejména změření koncentrace hormonů testosteronu a prolaktinu.
Pohodlné postupy
V léčbě erektilní
dysfunkce se vždycky nejdřív zkoušejí metody, které se obejdou bez “invaze” do
integrity organismu - tedy poradenství, podávání léků a použití
nenáročných mechanických pomůcek.
Někdy stačí psychosexuální poradenství.
Pacientům, u nichž se při vyšetření příčin erektilní dysfunkce
zjistí významná psychogenní komponenta, postačí většinou psychosexuální
vyšetření a několik “dobrých rad”, směřujících k odstranění definovaných
vyvolávajících příčin. Ovšem i když je příčina organického charakteru,
tvoří tyto rady součást léčby a jakýsi přídavek k farmakoterapii. Většinou se
totiž na základní poruchu organické povahy navrší spousta problémů psychických,
které se samy o sobě odstraněním organické příčiny nevyřeší.
Hormony
U některých nemocných
s tzv. hypogonadismem čili nedostatečnou funkcí mužských pohlavních žláz
může pomoci podání testosteronu. Nepřichází to ovšem v úvahu
u pacientů s poruchami erekce při normální funkci pohlavních žláz,
neboť u nich by to mohlo vést ke zvětšení prostaty, nebo dokonce
k jejímu nádorovému onemocnění.
Léky
Všechny donedávna dostupné léky
byly jednak obtížně aplikovatelné - v podobě injekcí zaváděných přímo do penisu,
takže šlo vlastně o metody patřící do skupiny invazivních - jednak ne vždy
účinné a navíc spojené s některými nežádoucími účinky. To se týká jak
trazodonu, podávaného ať už samostatně či v kombinaci
s yohimbinem, nebo fentolaminu. Zatím nejúspěšnějším a nejčastěji
užívaným léčebným prostředkem se tak staly intrakavernózní injekce
alprostadilu (prostaglandinu E1). Prostaglandin působí komplexně -
uvolňuje tepenné stěny a zvětšuje vnitřní průsvit tepen, zlepšuje
tokové vlastnosti krve atd. Navíc je velmi účinný: jeho aplikace vede k
žádoucímu výsledku ve více než 80 procentech případů. A tak není divu, že
je v podobě přípravků jako Karon (Léčiva), Caverject (Upjohn)
nebo Prostavasin (Schwarz Pharma) oblíbený. I on však má také svá
mínus - patří k nim málo pohodlná a poněkud bolestivá aplikace
a určité riziko nežádoucích účinků. Tím hlavním, i když naštěstí
nikoli častým, je tzv. priapismus - chorobné, dlouhotrvající a bolestivé
ztopoření pyje, které není doprovázeno sexuální žádostivostí a je spojeno s
nebezpečím vzniku nekrotického poškození.
Vakuum
Do jisté míry nejjednodušší
a nejlevnější (otázkou je, zda i nejpříjemnější) je
zvládání poruch erekce mechanickými pomůckami vyvolávající erekci pomocí
vakua. Vakuum se vytváří ve válci nasazeném na penis a o udržení
dosažené erekce se pak stará pružný kroužek ponechaný na jeho kořeni. Je to
metoda docela spolehlivá a - pokud je užívána správně -
i s minimem nežádoucích účinků. Preferují ji zejména nemocní se stálou
partnerkou, zatímco mladí muži dávají přednost spíše jiným metodám.
Postupy, které bolí
K invazivním
metodám patří - kromě už zmíněné transuretrální a intrakavernózní aplikace
některých léků - zejména chirurgické výkony na přívodných tepnách nebo odvodných
žilách penisu a implantace penilních protéz.
Čas pro skalpel
Pokud je příčinou
erektilní dysfunkce tepenné zúžení nebo uzávěr, je možné - ovšem po pečlivém
zvážení všech pro a proti - sáhnout k chirurgickému řešení. Vytvoření tzv.
bypassu čili jakési objížďky či náhradní cesty pro krev směřující nejen k dolním
končetinám, ale i do pánevní oblasti, obvykle pomáhá řešit i problémy
s potencí. Jinou možností je podvázání cév odvádějících krev z topořivých
těles. Tohoto postupu se obvykle užívá jako předposledního kroku před
rozhodnutím o implantaci penilní protézy.
Protézy
Penilní protézy jsou
speciální, chirurgicky implantovaná zařízení, která se doporučují
a implantují obvykle tehdy, když ostatní léčebné možnosti
selžou. Jde buď o pružná nebo “nafukovací” tělesa, která penisu
propůjčují pevnost dostatečnou k uskutečnění pohlavního styku. Jde-li
o zařízení dvojdílné, je do šourku implantována pumpa a rezervoár
tekutiny, do penisu pak tělesa, která po naplnění tekutinou z rezervoáru
uvedou penis do “pohotovostní” polohy. K opětovnému vypuštění tekutiny
z implantovaných tělísek do zásobníku postačí stlačit chlopeň na bázi
pumpy. V případě protézy trojdílné je pumpa umístěna rovněž v šourku,
rezervoár však v břišní dutině.
| |||
Při pohledu na podobná složité penilní protézy
zařízení, jejichž používání není bez problémů, lze nadšení nad Viagrou pochopit |
Na ideální lék se čeká, ale pokroky už jsou
tu
Viagra se v leckterém ohledu představě ideálního léku
blíží, ale ideální není. Pokud nepovažujeme za ideální takový stav, kdy by
se podařilo poruchám erekce předem zabránit, lze od ideálního léku vyžadovat
snadnou, neinvazivní a nebolestivou aplikaci, vysokou účinnost a minimum
nežádoucích účinků. Přestože však ideální lék na poruchy mužské erekce dosud
neexistuje, přece jen bylo v poslední době dosaženo mnoha významných
pokroků.
Dostupnost nových možností léčby erektilní dysfunkce by mohla do lékařských ordinací přivést mnohem více mužů, kteří se dosud invazivních metod léčby obávali. Vždyť dnes se počet těch, kteří navštíví lékaře, odhaduje na pouhopouhých 10 procent všech postižených.
Proč je to důležité? Hlavně proto, že velká část poruch erekce u mužů středního a vyššího věku může být způsobena aterosklerotickými zúženími. A ateroskleróza je onemocnění, které obvykle nepostihuje pouze jednu oblast cévního řečiště.
Sexuologové prof. MUDr. Jiří Raboch a doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina už před několika lety zjistili, že poruchy sexuálního života, nacházené u mužů po infarktu myokardu, ve více než 50 procentech případů infarktu předcházely. Nešlo tedy o důsledek infarktu, nýbrž o současné postižení dvou oblastí cévního řečiště stejným základním onemocněním. Včasné zjištění poruchy erektivity způsobené tepenným postižením tedy může postiženého muže nejen zbavit psychického a sociálního traumatu, ale navíc ho včas přimět i k preventivním opatřením zabraňujícím mnohem vážnějším důsledkům aterosklerózy. Už nejde jen o sex, ale o život.