Medicína

Pokud se lékař na sexuální život neptá cíleně, nemusí se o erektilní dysfunkci pacienta vůbec dozvědět. Přitom platí, že poruchy sexuálních funkcí jej mohou upozornit i na závažnější onemocnění. Na co by se měl při zjišťování přítomnosti a příčiny erektilní dysfunkce ptát lékař? Především na medicínskou a sexuální anamnézu svého pacienta, na užívané léky a na to, zda kouří a kolik pije alkoholu, a konečně i na to, které další rizikové faktory (cévní, chirurgické, neurologické a jiné) mohou být přítomny.

Pomůcky k dosažení erekce

Dále se vyšetřuje výše krevního tlaku, kvalita periferního pulsu a funkce nervového systému. Lékař také pátrá po sekundárních pohlavních známkách nedostatečné funkce mužských pohlavních žláz a eventuálních lokálních abnormalitách zevních genitálií - penisu i varlat. Podle klinického nálezu se pak doporučují eventuální další vyšetření, zejména změření koncentrace hormonů testosteronu a prolaktinu.

Pohodlné postupy
V léčbě erektilní dysfunkce se vždycky nejdřív zkoušejí metody, které se obejdou bez “invaze” do integrity organismu - tedy poradenství, podávání léků a použití nenáročných mechanických pomůcek.

Někdy stačí psychosexuální poradenství.
Pacientům, u nichž se při vyšetření příčin erektilní dysfunkce zjistí významná psychogenní komponenta, postačí většinou psychosexuální vyšetření a několik “dobrých rad”, směřujících k odstranění definovaných vyvolávajících příčin. Ovšem i když je příčina organického charakteru, tvoří tyto rady součást léčby a jakýsi přídavek k farmakoterapii. Většinou se totiž na základní poruchu organické povahy navrší spousta problémů psychických, které se samy o sobě odstraněním organické příčiny nevyřeší.

Hormony
U některých nemocných s tzv. hypogonadismem čili nedostatečnou funkcí mužských pohlavních žláz může pomoci podání testosteronu. Nepřichází to ovšem v úvahu u pacientů s poruchami erekce při normální funkci pohlavních žláz, neboť u nich by to mohlo vést ke zvětšení prostaty, nebo dokonce k jejímu nádorovému onemocnění.

Léky
Všechny donedávna dostupné léky byly jednak obtížně aplikovatelné - v podobě injekcí zaváděných přímo do penisu, takže šlo vlastně o metody patřící do skupiny invazivních - jednak ne vždy účinné a navíc spojené s některými nežádoucími účinky. To se týká jak trazodonu, podávaného ať už samostatně či v kombinaci s yohimbinem, nebo fentolaminu. Zatím nejúspěšnějším a nejčastěji užívaným léčebným prostředkem se tak staly intrakavernózní injekce alprostadilu (prostaglandinu E1). Prostaglandin působí komplexně - uvolňuje tepenné stěny a zvětšuje vnitřní průsvit tepen, zlepšuje tokové vlastnosti krve atd. Navíc je velmi účinný: jeho aplikace vede k žádoucímu výsledku ve více než 80 procentech případů. A tak není divu, že je v podobě přípravků jako Karon (Léčiva), Caverject (Upjohn) nebo Prostavasin (Schwarz Pharma) oblíbený. I on však má také svá mínus - patří k nim málo pohodlná a poněkud bolestivá aplikace a určité riziko nežádoucích účinků. Tím hlavním, i když naštěstí nikoli častým, je tzv. priapismus - chorobné, dlouhotrvající a bolestivé ztopoření pyje, které není doprovázeno sexuální žádostivostí a je spojeno s nebezpečím vzniku nekrotického poškození.

Vakuum
Do jisté míry nejjednodušší a nejlevnější (otázkou je, zda i nejpříjemnější) je zvládání poruch erekce mechanickými pomůckami vyvolávající erekci pomocí vakua. Vakuum se vytváří ve válci nasazeném na penis a o udržení dosažené erekce se pak stará pružný kroužek ponechaný na jeho kořeni. Je to metoda docela spolehlivá a - pokud je užívána správně - i s minimem nežádoucích účinků. Preferují ji zejména nemocní se stálou partnerkou, zatímco mladí muži dávají přednost spíše jiným metodám.

Postupy, které bolí
K invazivním metodám patří - kromě už zmíněné transuretrální a intrakavernózní aplikace některých léků - zejména chirurgické výkony na přívodných tepnách nebo odvodných žilách penisu a implantace penilních protéz.

Čas pro skalpel
Pokud je příčinou erektilní dysfunkce tepenné zúžení nebo uzávěr, je možné - ovšem po pečlivém zvážení všech pro a proti - sáhnout k chirurgickému řešení. Vytvoření tzv. bypassu čili jakési objížďky či náhradní cesty pro krev směřující nejen k dolním končetinám, ale i do pánevní oblasti, obvykle pomáhá řešit i problémy s potencí. Jinou možností je podvázání cév odvádějících krev z topořivých těles. Tohoto postupu se obvykle užívá jako předposledního kroku před rozhodnutím o implantaci penilní protézy.

Protézy
Penilní protézy jsou speciální, chirurgicky implantovaná zařízení, která se doporučují a implantují obvykle tehdy, když ostatní léčebné možnosti selžou. Jde buď o pružná nebo “nafukovací” tělesa, která penisu propůjčují pevnost dostatečnou k uskutečnění pohlavního styku. Jde-li o zařízení dvojdílné, je do šourku implantována pumpa a rezervoár tekutiny, do penisu pak tělesa, která po naplnění tekutinou z rezervoáru uvedou penis do “pohotovostní” polohy. K opětovnému vypuštění tekutiny z implantovaných tělísek do zásobníku postačí stlačit chlopeň na bázi pumpy. V případě protézy trojdílné je pumpa umístěna rovněž v šourku, rezervoár však v břišní dutině.

Při pohledu na podobná složité penilní protézy zařízení, jejichž používání není bez problémů, lze nadšení nad Viagrou pochopit

Na ideální lék se čeká, ale pokroky už jsou tu
Viagra se v leckterém ohledu představě ideálního léku blíží, ale ideální není. Pokud nepovažujeme za ideální takový stav, kdy by se podařilo poruchám erekce předem zabránit, lze od ideálního léku vyžadovat snadnou, neinvazivní a nebolestivou aplikaci, vysokou účinnost a minimum nežádoucích účinků. Přestože však ideální lék na poruchy mužské erekce dosud neexistuje, přece jen bylo v poslední době dosaženo mnoha významných pokroků.

Dostupnost nových možností léčby erektilní dysfunkce by mohla do lékařských ordinací přivést mnohem více mužů, kteří se dosud invazivních metod léčby obávali. Vždyť dnes se počet těch, kteří navštíví lékaře, odhaduje na pouhopouhých 10 procent všech postižených.

Proč je to důležité? Hlavně proto, že velká část poruch erekce u mužů středního a vyššího věku může být způsobena aterosklerotickými zúženími. A ateroskleróza je onemocnění, které obvykle nepostihuje pouze jednu oblast cévního řečiště.

Sexuologové prof. MUDr. Jiří Raboch a doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina už před několika lety zjistili, že poruchy sexuálního života, nacházené u mužů po infarktu myokardu, ve více než 50 procentech případů infarktu předcházely. Nešlo tedy o důsledek infarktu, nýbrž o současné postižení dvou oblastí cévního řečiště stejným základním onemocněním. Včasné zjištění poruchy erektivity způsobené tepenným postižením tedy může postiženého muže nejen zbavit psychického a sociálního traumatu, ale navíc ho včas přimět i k preventivním opatřením zabraňujícím mnohem vážnějším důsledkům aterosklerózy. Už nejde jen o sex, ale o život.