Funkční sexuální poruchy mužů

Později se ukázalo, že vše je mnohem složitější a že na poruchách erekce se podepisují i cévní a topořivé faktory a mechanismy.

K normální erekci je nutná dokonalá souhra a koordinace všech uvedených vlivů. Je-li tato souhra “rozhozena”, vede to i k poruchám erekce. K poruchám erekce vede narušení rovnováhy kontrakčních a relaxačních mechanismů hladkého svalstva tepenných stěn a topořivých těles. Je-li tonus hladkého svalstva topořivých těles příliš velký, nemůže ani jeho maximální uvolnění umožnit dostatečný přítok krve potřebný pro úspěšnou erekci. A naopak nedaří-li se dosáhnout prahové hodnoty nutné pro uvolnění, nedochází k odtoku krve a žádoucímu “opadnutí” erekce.

Ve hře je psychika
Nejrůznější psychické stavy jsou většinou příčinou poruch pouze dočasného charakteru a bývají zvládnutelné psychologickým nebo psychiatrickým poradenstvím. Za zmínku stojí, že děje tak složité, jak jsme je popsali, fungují nejlépe u prosťáčků bez jakýchkoli zábran a u sebevědomých mužů bez pochybností o sobě samých, zatímco pocity zodpovědnosti či malé sebedůvěry jsou spíše na překážku.

Psychogenní příčiny erektilní dysfunkce se proto uplatňují především u mladších mužů - obavy z nedostatečné výkonnosti nebo ze selhání mohou vést k utlumení aktivity sympatického nervstva a úzkost z očekávaného selhání může vyústit až v poruchu trvalejšího charakteru. Nejčastější příčinou erektilních dysfunkcí jsou poruchy ve vztazích k druhému pohlaví - podaří-li se je odhalit, vysvětlit a vyřešit, odstraní se většinou i neschopnost erekce.

U starších mužů bývá psychická komponenta spíše jakousi nadstavbou vznikající na základě příčiny organické. Kromě psychiky mohou za poruchami erektilní dysfunkce stát zejména některá chronická onemocnění, určité hormonální poruchy, lokální vlivy a konečně i užívání určitých typů léků.

Erekce a choroby
Poruchy erekce bývají častým průvodním jevem především těch chorob, s nimiž může být spojen zhoršený přítok krve penilními tepnami - tedy zejména cukrovky, některých srdečních onemocnění a hypertenze. Předpokládá se například, že ateroskleróza má u mužů po padesátce na svědomí 40 procent všech případů erektilních dysfunkcí, že tyto poruchy postihují nejméně polovinu všech diabetiků a zhruba stejný počet osob s Alzheimerovou chorobou nebo s jaterním selháním, a zhruba 45 procent pacientů se selháním ledvin.

K poruchám erekce mohou vést nejen zmíněné chorobné stavy samotné, ale někdy i léky užívané k jejich terapii (např. některá antihypertenziva). Podle dosud provedených studií postihuje erektilní dysfunkce 28 procent léčených diabetiků, 39 procent léčených kardiaků a 15 procent mužů užívajících antihypertenziva.

Další častou průvodní chorobou je onemocnění periferních tepen - krevní zásobení dolních končetin a pánevní oblasti včetně penisu mají totiž mnoho společného.

Rozhodně lze nalézt spojitost s chorobami nervovými a duševními - tak např. úplnou impotenci uvádí až 90 procent mužů trpících těžkou depresí.

A konečně bývají podezřívány i takové chorobné stavy, jako je nezhoubné zvětšení prostaty, vředová choroba žaludku a duodena, artritida nebo některé alergie.

Lokální vlivy
Jen výjimečně bývá příčinou erektilní dysfunkce snížený přítok krve do topořivých těles penisu v důsledku vrozených malformací nebo traumat, způsobených ať už spontánními úrazy nebo chirurgickými výkony (např. při nezhoubném zvětšení prostaty).

Léky, drogy, alkohol
Užívání některých léků či drog a nadměrnou konzumaci alkoholu lze odhalit nejméně za čtvrtinou všech erektilních dysfunkcí. Porucha erekce se objevuje asi u pětiny mužů léčících svou hypertenzi thiazidovými diuretiky a zhruba u šestiny z těch, kdo užívají beta-blokátory. Přitom se dosud přesně neví, zda jde jen o důsledek poklesu krevního tlaku (proti tomu ovšem hovoří fakt, že při užívání některých jiných typů antihypertenziv k poruchám erekce nedochází), anebo o výsledek přímého účinku těchto léků na hladkou svalovinu.

Erektilní dysfunkce provází často i léčbu depresí, a to ať už se k ní zvolí inhibitory monoaminooxidázy nebo tricyklická antidepresiva. Modernější inhibitory zpětného vychytávání serotoninu vedou spíše k problémům s ejakulací než k poruchám erekce. Také účinek benzodiazepinů na erekci není jednoduché odlišit od vlivu příznaků, pro které jsou ordinovány. Úzkost zpravidla erekci tlumí, a anxiolytikum ve vhodné dávce tedy může tento útlum odstranit.

Z dalších léků podezíraných z vyvolávání erektilní dysfunkce je třeba jmenovat některé přípravky proti vředové chorobě žaludku a duodena, nesteroidní protizánětlivé léky, trankvilizéry i určité hormony a anabolické steroidy - muskulatura body-builderů tedy sice může opačné pohlaví lákat, ale pokud jde o eventuální pohlavní styk, nastává často žalostné zklamání.

Také u chronických alkoholiků dochází k poruchám erekce velmi často - až v 75 procentech - a podílejí se na nich většinou ve vzájemné kombinaci faktory psychogenní i organické (např. neuropatie).

Erektylní dysfunkce v kostce
- I když poruchy erekce trápí mezi 40. a 70. rokem zhruba desetinu až třetinu mužů, lékařskou pomoc vyhledává jen malá část z nich.  

- Pacienti s erektilní dysfunkcí navštěvují lékaře spíše s jinými chorobnými stavy, o jejichž souvislosti se svou sexuální poruchou ani nemusejí vědět, a proto na ni sami od sebe neupozorní.  

- Poruchy erekce sice nikoho přímo neusmrcují, ale vedou k psychoneurologické tenzi a k nesouladům až rozpadům partnerských vztahů a promítají se i do ostatních sfér života postiženého. Jako projev celkového onemocnění (např. aterosklerózy) mohou být prvním signálem závažnějších stavů, a tedy výzvou ke včasné prevenci či terapii.  

- Dnes jsou k dispozici účinné metody léčby, včetně psychosexuálního poradenství, vakuových zařízení – “ztopořovačů”, intrakavernózně a transuretrálně aplikovaných léků, cévních chirurgických výkonů, a dokonce penilních protéz. Za průlom se ovšem považují nové léky, určené k užívání ústy.