Medicína

Potíže s erekcí: nejčastější sexuální porucha mužů


Kategorie: Funkční sexuální poruchy mužů 
25.leden 2000
Mužská erektilní dysfunkce znamená neschopnost dosáhnout nebo po dostatečně dlouhou dobu zachovat erekci, nezbytnou k pohlavnímu styku.

Neschopnost erekce je přitom jednou z nejčastějších poruch sexuálních funkcí u mužů vůbec.

I když má erektilní dysfunkce někdy psychogenní charakter a příčiny (nebo aspoň tyto aspekty vystupují do popředí), většinou jde o poruchu organickou: složka psychogenní je jen jakousi nadstavbou. A pokud jde o organické poruchy s neschopností erekce spojené, mohou jimi být různé chorobné stavy na první pohled značně vzdálené - cukrovka, ischemická choroba srdeční nebo ischemická choroba dolních končetin, hypertenze a řada onemocnění nervových.

Z výzkumů prováděných v různých vyspělých zemích současného světa vyplývá, že z mužů ve věku mezi 40. a 70. rokem života udává poruchy erekce mírného stupně zhruba 17 procent, středního stupně 25 procent a úplnou ztrátu schopnosti ztopoření pohlavního údu (a tedy i pohlavního styku) téměř 10 procent mužů. Zatímco ve čtvrté dekádě života postihuje úplná impotence kolem pěti procent, v sedmé dekádě je to nejméně 15 procent mužů (viz graf).


Graf Panax
Počet mužů postižených poruchami erekce stoupá s věkem

Tato porucha se vyskytuje nejčastěji ruku v ruce s dalšími onemocněními (cukrovkou, chorobami srdce a cév, nervovými poruchami) a ve vyšším věku. A protože střední délka našeho života se zejména v posledním půlstoletí značně prodloužila, přibylo a nejspíše stále přibývá vedle jiných chorobných stavů i poruch erekce.

Jak to vidí anatom...
Mužský penis (viz schéma a) tvoří a po celé délce jím probíhají vlevo a vpravo dvě párová topořivá (kavernózní) tělesa, v dolní části pak houbovité (spongiózní) těleso nepárové. Topořivá tělesa jsou obklopena méně tuhým vazivovým obalem a uvnitř vyplněna sítí drobných otvůrků, které se mohou naplnit krví; podobné otvůrky jsou i v tělese houbovitém. Dále zde najdeme jakési trámečky tvořené vazivem a protkané hladkou svalovinou, a konečně i tepny a žíly, jejichž úkolem je přivádět a odvádět krev.

Stěny penilních cév i hladká svalovina trabekul jsou doslova protkány vlákny sympatických a parasympatických nervů z hrudní, bederní a křížové oblasti, zatímco příčně pruhované svalstvo mimo vazivového obalu topořivých těles je inervováno somatickými nervy z krajiny bederní a křížové. Systémy sympatický, parasympatický a somatický přitom musí působit ve vzájemné harmonii a koordinaci. Porucha kteréhokoli z nich nebo jejich vzájemné souhry může narušit i normální průběh erekce. Totéž se ovšem týká i poruch krevního zásobení - ať už přítoku nebo odtoku krve nebo výsledného setrvání dostatečného množství krve pod dostatečným tlakem a po dostatečně dlouhou dobu v síti krevních komůrek topořivých těles penisu.

...a jak fyziolog
Pokud je penis v neztopořeném stavu,
jsou buňky hladkého svalstva ve stěnách penilních tepen a topořivých těles staženy - přítok krve a její distribuce v síti komůrek v topořivé tkáni jsou omezené (viz schéma b). Dojde-li naopak k jejich uvolnění, krev se do lakunárních prostor topořivých těles hrne doslova proudem. Současně tlak krve uvnitř tepen působí na okolní trámčinu a zevní vazivový obal topořivých těles, čímž se prodlužují a stlačují odvodné žíly. Výsledkem je takzvané zúžení žilního průsvitu, které účinně brání odtoku krve. Krev proto zůstává po celou dobu erekce tam, kde je potřeba.

a) Mužský penis tvoří a po celé délce jím probíhají vlevo a vpravo dvě párová topořivá tělesa, v dolní části pak houbovité těleso nepárové. Topořivá tělesa jsou obklopena méně tuhým vazivovým obalem a uvnitř vyplněna sítí drobných otvůrků, jež se mohou naplnit krví; podobné otvůrky jsou i v tělese spongiózním. Dále zde najdeme jakési trámečky (trabekuly) tvořené vazivem a protkané hladkou svalovinou, a konečně i tepny a žíly, jejichž úkolem je přivádět a odvádět krev.
b) Pokud je penis neztopořený, jsou buňky hladkého svalstva ve stěnách penilních tepen a topořivých těles staženy - přítok krve a její distribuce v topořivé tkáni jsou proto omezené. Pokud se naopak uvolní, krev se do topořivých těles hrne proudem. Tlak krve v tepnách působí na okolní trámčinu a zevní vazivový obal topořivých těles, čímž se prodlužují a stlačují odvodné žíly. Výsledné zúžení žilního průsvitu brání odtoku krve, bez níž by erekce nebyla myslitelná.

Bez dostatečného přítoku krve by erekce nebyla myslitelná. K jejímu dosažení je nutné, aby se v pravý čas do topořivých těles penisu dostal dostatečný objem krve (v průměru asi 1,5 deci) a aby tato krev žilním řečištěm opět předčasně neodtekla. O kvalitě erekce pak rozhoduje tlak krve dosažený v topořivých tělesech. Ten roste z klidových 15 mm Hg až na hodnotu vyšší, než je systolický tlak vypuzující krev ze srdce. Je to de facto nejvyšší hodnota, jakou lze v lidském cévním systému naměřit - na vrcholu přes 400 mm Hg.

Těchto vysokých tlaků se dosahuje pomocí stahů svaloviny a komprese části topořivých těles. Není-li krevní řečiště schopno dodat potřebný krevní objem (tedy pokud je omezen přítok krve do topořivých těles anebo nedostatečně brzděn její odtok) nebo nedaří-li se dosáhnout jejího potřebného tlaku, je erekce nedostatečná nebo nemožná.

Jen co dojde k ejakulaci nebo jestliže přestanou působit erotické stimuly, hladké svalstvo ve stěnách tepen i v okolí lakunárních prostor se opět stáhne a v důsledku toho poklesne přítok krve. Naopak průsvit žil se zvětší a krev může odtékat. Penis se vrací do původní, neztopořené podoby.

Složitá hra nervů
Na erekci mužského pohlavního údu se podílí několik různých přenašečů nervových vzruchů (neurotransmiterů). Hlavním nervovým mediátorem uvolnění hladkých svalových buněk penisu - a tudíž i erekce - je oxid dusnatý. Ten vzniká z prekursoru L-argininu působením enzymu NO syntetázy a aktivuje guanylátcyklázu k tvorbě nitrobuněčného guanosinmonofosfátu, což je velmi účinná molekula sloužící jako druhotný posel uvolnění hladké svaloviny.

Děje umožňující erekci a probíhající bezprostředně před ní, v jejím průběhu a po ní, jsou pochopitelně nesrovnatelně složitější. O tomto konkrétním mechanismu se zmiňujeme tak podrobně především proto, že právě jeho poznání umožnilo vývoj účinného a snadno aplikovatelného léku pro erektilní dysfunkci - Viagry.

Autor: Mgr. Jaroslav Hořejší