Nemoc a zdraví
Kuřácké sebeklamy
Tak za prvé, přijímá všechny informace dokazující škodlivost kouření selektivně, to znamená, že jim buď vůbec nedopřává sluchu, anebo si vybere raději reklamní trik s cigaretou jako symbolem mužnosti než lékařskou informaci o tom, že kouření může přispívat k zužování cév, a tedy nejen k infarktu, ale také k impotenci.
Za druhé srovnává riziko kouření s jinými, údajně či skutečně ještě většími riziky: proč přestávat s kouřením, když se mnohem více škodlivin nadýchám z ovzduší, když piju nezdravé mléko a žižkovská věž na mě pouští škodlivé vlny?
Za třetí nepřipouštějí si možnost osobních zdravotních rizik: proč právě já bych měl patřit mezi těch několik procent postižených a ne mezi ty, kteří se i přes svůj návyk dožívají velice slušného věku?
Čtvrtým sebeobranným mechanismem je přesvědčování sebe sama, že vlastně mohu přestat kouřit kdykoli, jenomže zatím nechci.
Pátá berlička kuřáků spočívá v tvrzení, že skoncování s kouřením by přineslo více škody než užitku. Když přestanu, ztloustnu nebo budu nervózní tak,že to bude ještě horší.
A konečně šestý, největší sebeklam a blud - víra, že lékaři to s těmi zdravotními riziky přehánějí, aby nás postrašili, že to zdaleka nebude tak zlé (jinak by přece sami doktoři a sestry nekouřili), že eventuální negativní následky jsou kdesi v nedohlednu a že pokud přece jen přijdou, moderní medicína si s tím už nějak poradí. Zúžené cévy roztáhne či vymění, zničené srdce či plíce nahradí transplantovanými.
Tyto i četné další psychologické souvislosti kouření nabádají v protikuřáckých snahách k velké opatrnosti a usvědčují maniaky zdravotní osvěty z amatérství.
Nekuřácké tažení musí totiž být důsledně zaměřeno proti kouření a nikoli proti kuřákům. Musí zdůrazňovat výhody a přednosti nekuřáctví a nikoli strašit nemocemi. Nesmí z kuřáků dělat zločince, když kouříte, nemůžete být rozumný a normální člověk, ale naopak jim adresovat výzvu v podobě podané ruky. Jste přece normální a rozumnýčlověk, tak proč byste měl dělat takovou hloupost?
