Žaludeční vředy

Jak odhalit vřed


Kategorie: Žaludeční vředy 
17.září 2002
Základní diagnostickou metodou v gastroenterologii je gastroskopické vyšetření.

Pohled do nitra trávicího ústrojí pomocí speciálního endoskopického nástroje, vybaveného optikou a světelným zdrojem, eventuálně i zařízením k odběru vzorku tkáně. K řádnému vyšetření nemocného s epigastrickou bolestí patří i rentgenové a sonografické (ultrazvukové) vyšetření.

K objektivní diagnostice infekce Helicobacter pylori lze využít metod invazivních (založených na endoskopii a dnes zejména fibroendoskopii) i neinvazivních. Nevýhodou všech invazivních vyšetření je, že vyžadují “invazi” do organismu – tedy zavedení endoskopického nástroje do trávicí trubice a odběr bioptického vzorku k vyšetření mimo organismus.

Metody invazivní
1. Rychlý ureázový test
Bioptomem se odebere ze žaludeční sliznice vzorek, který se pak umístí do reakčního prostředí. Je-li ve vzorku přítomen H. pylori, produkuje ureázu a ta zase vytváří amoniak. Výsledná změna pH vede k tomu, že reakční prostředí získá krásnou purpurově fialovou barvu. Přednostmi tohoto testu jsou jednoduchost, rychlost a nízká cena; nevýhodou pak to, že má jen omezenou citlivost.

2. Histologické vyšetření
I toto vyšetření se provádí na vzorku tkáně odebrané ze žaludeční sliznice endoskopickým bioptomem. Histologická analýza umožňuje posoudit stav sliznice, je dostatečně citlivá, ale její interpretace značně závisí na zkušenostech a schopnostech vyšetřujícího.

3. Kultivace H. pylori
Podaří-li se na vzorku odebraném ze žaludeční sliznice vykultivovat čili “vypěstovat” celou kolonii bakterií, viditelnou pod optickým mikroskopem, lze to považovat za nejpřesnější a nejspolehlivější důkaz. Jenže H. pylori je bakterie velice náročná na podmínky kultivace, a pokud se je tedy nepodaří přesně dodržet, lze snadno získat klamně negativní výsledek. Na Petriho misce se prostě bakterie ve větším počtu vypěstovat nepodaří, ačkoli uvnitř organismu se spokojeně a bez problémů rozmnožují. Této metody se proto užívá jen ve speciálních případech, například při vyšetřování rezistence H. pylori na jednotlivá antibiotika.

4. Polymerázová řetězová reakce (PCR)
Jde o techniku nejpřesnější, ale také velmi náročnou, a její využití v praxi je proto zatím značně omezeno.

Metody neinvazivní
1. Rtg vyšetření žaludku metodou dvojího kontrastu
Tato metoda je srovnatelná s endoskopií, ale neumožňuje odběr bioptických vzorků k histologickému vyšetření.

2. Dechový test
Běžný ve vyspělých zemích, zejména pro sledování výsledků eradikační léčby. U nás prakticky nedostupný pro nedostatek vhodných přístrojů a pro problémy s 13C. Princip spočívá v tom, že vyšetřovaný vypije roztok močoviny značený izotopem 13C. Ureáza (speciální enzym) H. pylori štěpí močovinu na amoniak a 13CO2. Značený oxid uhličitý se rychle resorbuje a dostává se do vydechovaného vzduchu, ve kterém je stanoven.

3. Stanovení protilátek proti H. pylori v séru
Sérologická metoda není vhodná pro posouzení aktuální situace u jednotlivého nemocného (např. po skončené eradikační léčbě přetrvává pozitivita protilátek až půl roku). Naopak vyhovuje pro epidemiologické studie, screening (vyšetření větších vzorků populace), sledování rozšíření infekce v rodinách apod.

Příznaky vředové choroby
Nejčastěji (i když ne vždy) o sobě dá vřed vědět silnými bolestmi v okolí žaludku po jídle. Zda k nim dojde za kratší či delší dobu po jeho požití, závisí na lokalizaci vředu – v případě žaludečního vředu to může být nejvýše do jedné hodiny, v případě vředu dvanáctníkového během dvou až čtyř hodin.

Druhým nejčastějším projevem je zvracení kyselých žaludečních šťáv. Po něm se obvykle dostavuje úleva, a tak si je mnozí pacienti navozují uměle.

Často se projevují i pocity únavy nebo ospalosti. Jejich přítomnost je třeba sledovat zejména v průběhu léčby, protože pokud trvají, bývá to známkou neukončeného zhojení vředu.

U některých nemocných provází vředové onemocnění také pyróza čili pálení žáhy, říhání a zácpa. Chuť k jídlu bývá někdy snížena, ale většinou mají nemocní chuť k jídlu normální, a někteří dokonce častým jídlem tiší svůj bolestivý hlad a paradoxně přibývají na váze.

Někdy se vřed přihlásí velice dramaticky – to když už praskne a začne krvácet. Hlavní známkou této nebezpečné, někdy až život ohrožující komplikace je zvracení s příměsí krve. Bolest v těchto případech buď není přítomna vůbec, nebo není výrazná.

Autor: zpracováno redakčně