Další
Proč žaludek nestráví sám sebe
Ale jako to, že se tato agresivita neobrátí proti žaludku samotnému? Vždyť i jeho sliznice a stěny jsou tvořeny bílkovinami, které se v něm tak účinně rozkládají!
Zdravý žaludek dospělého člověka vyloučí za den dva až tři litry kyselých žaludečních šťáv, jež jsou nezbytné pro správnou funkci proteolytického enzymu pepsinu (enzymu rozkládajícího bílkovinné součásti potravy).
Zdrojem těchto kyselých šťáv jsou zvláštní tzv. parietální buňky nacházející se v nitru žaludku. Ty obsahují tzv. vodíkovo-draslíkovou protonovou pumpu, díky níž jsou schopny produkovat vysoce koncentrovanou kyselinu chlorovodíkovou (140 až 160 mmol/l). Výsledkem je, že lidský žaludek čekající na potravu obsahuje asi 40 ml tekutiny s průměrným pH kolem 1,8.
Žaludek sežere skoro všechno - kromě
žaludku
Sekrece žaludečních šťáv je důmyslně koordinována a
regulována. Její první fázi (nervovou) zprostředkovává vagový nerv (o její
poznání
 |
| Endoskopický pohled na dvanáctníkový vřed |
Díky uvedeným reakcím tak uvnitř žaludku vzniká prostředí natolik agresivní, že si bez problémů poradí jak s potravou, tak i s vetřelci a cizorodými látkami. Položili jste si ale někdy otázku, jak je možné, že se tato agresivita neobrátí proti žaludku samotnému? Proč žaludek nenatravuje sám sebe? Vždyť i jeho sliznice a stěny jsou tvořeny bílkovinami, které se v něm – pokud sem dorazí v podobě potravy – tak účinně rozkládají!
Odpovědět přesně nedovede ani věda zvaná fyziologie. Několik možných odpovědí přece jen nabízí.
Tak především, žlázky žaludeční sliznice neprodukují hotové trávicí enzymy, nýbrž jen jakési “polotovary” čili proenzymy. Do žaludku jsou tedy vypouštěny nikoli přímo aktivní pepsiny, nýbrž jen neúčinné pepsinogeny. Jejich syntéza se ukončuje teprve ve styku s kyselinou chlorovodíkovou. Právě tento systém dočasně neúčinných enzymů chrání před natrávením buňky a vývody, v nichž tyto enzymy vznikají a putují.
Na kyseliny platí hlen
Jsou tu však
ještě nejméně dvě otázky. Co chrání žaludeční sliznici před působením enzymů
poté, co se stanou aktivními, a co před leptavými účinky velmi silné
kyseliny chlorovodíkové? Na obě tyto otázky existuje jediná odpověď – je to
ustavičně obnovovaná silná vrstva speciálního hlenu, který nepřetržitě
vylučují četné hlenové buňky. Tato ochrana je natolik účinná, že stačí bránit
žaludeční sliznici dokonce i před silnějšími kyselinami než je kyselina
chlorovodíková v lidském žaludku. Tak například žralok má ve svém žaludku
kyselinu chlorovodíkovou ještě třikrát koncentrovanější a jeden druh měkkýšů má
dokonce místo ní v žaludku neuvěřitelně koncentrovaný tříprocentní roztok
kyseliny sírové.
Na ochraně sliznice a svaloviny žaludku proti rozkladným účinkům jeho kyselého obsahu se podílejí i další faktory – vrozená odolnost sliznice proti průniku kyseliny, bohatý krevní průtok v cévách žaludečních stěn, vylučování zásaditého bikarbonátu (hydrouhličitanu) a konečně i schopnost žaludeční sliznice rychle se regenerovat. Velmi důležitá je i schopnost sliznice žaludku syntetizovat prostaglandiny, které se na všech výše uvedených dějích podílejí. Právě přerušení nebo zastavení syntézy prostaglandinů vede k tomu, že se žaludeční sliznice poškodí.
Pokud je vše v pořádku, zůstává i navzdory kyselému pH uvnitř žaludku pH na povrchu buněk vystýlajících jeho vnitřní stěny neutrální. Bohatý krevní průtok neustále zásobuje žaludeční sliznici látkami potřebnými k tvorbě ochranného bikarbonátu a hlenu, rychle odstraňuje kyselinu, která by do těchto míst přece jen pronikla, a dodává rovněž živiny a stavební látky pro rychlou rekonstrukci eventuálně vzniklých lokálních “havárií”.
