Prostata

Odborný lékařský výraz benigní hyperplazie prostaty je, pravda, poněkud komplikovaný, a tak si ho přeložme. Benigní znamená nezhoubný: benigní hyperplazie prostaty tedy není rakovinným nádorem ani rakovinu nezpůsobuje. Slovo hyperplazie je složeno ze dvou - hyper znamená nad(měrný), plassein lze přeložit jako tvořit - dohromady tedy nadměrné zvětšení žlázy vyvolané zmnožením buněk, nebo naopak poklesem jejich odumírání.

U novorozence má prostata sotva velikost hrášku a váží několik málo gramů. Zvětšovat se začíná (působením androgenů) v pubertě a zhruba do 20. roku věku dosáhne velikosti kaštanu a hmotnosti kolem 20 gramů. Tak tomu je asi až do čtvrté či páté dekády života - pak se u většiny mužů začíná prostata opět zvětšovat. Místo kaštanu se může nakonec přiblížit svou velikostí pomeranči a hmotností až několikanásobku původních 20 gramů. V literatuře jsou popsány prostaty o velikosti mužské hlavy a hmotnosti až 820 gramů.

Ví se, že zvětšování prostaty má na svědomí zbytňování její přechodové zóny, ale kdy a jak se tento proces nastartuje, proč u někoho dříve a u jiného později, jak to, že někdy probíhá rychleji a jindy pomaleji a projevuje se různě závažnými a pociťovanými příznaky, které zdaleka ne vždy přesně souvisejí s velikostí prostaty a závažností obstrukce močové trubice... To všechno jsou dosud otevřené otázky.

Také rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost onemocnění a závažnost jeho příznaků nejsou - s výjimkou vyššího věku - dosud poznány. Určitou roli hraje nesporně dědičnost - detailní mechanismy je ovšem třeba teprve poznat. Předpokládaný podíl kouření a konzumace piva, vína či čaje, sóji či některých druhů ovoce a zeleniny se prokázat nepodařilo. Za zajímavé lze považovat například to, že Japonci mají prostatu menší než muži v kterékoli jiné zemi světa.

Prostata se obvykle zvětšuje pomalu a postupně, aniž by cokoli bolelo a překáželo. Většina mužů tedy o změnách ve svém organismu nemá dlouho tušení; tak dlouho, až už výrazně zvětšená prostata začne působit obtíže. Zajímavé přitom je, že zvětšení žlázy samo o sobě by vlastně nevadilo - kdyby ovšem  prostata nebyla lokalizována v nejtěsnější blízkosti pod močovým měchýřem, neobklopovala tak těsně močovou trubici a nebyla bohatě vybavena alfa₁-adrenergními receptory sympatického nervového systému. Protože tomu tak ovšem je, výsledek je nesporný - dojde-li na jedné straně ke zvětšení objemu žlázy a zvýšenému napětí jejích svalových vláken, pak se na druhé straně nemůže objevit nic jiného než obtíže. Se zvětšující se prostatou dochází ke stlačování močové trubice, projevujícímu se tzv. obstrukčními příznaky (viz tabulka). Současně roste odpor kladený protékající moči, takže močový měchýř musí k zachování jejího dostatečného průtoku vyvinout vyšší tlak. Proto zbytňuje svalovina vypuzovacího svalu měchýře (detrusoru), což ovšem rovněž nezůstává bez následků - jsou jimi tzv. příznaky dráždivé, iritační.

Pokud není benigní hyperplazie prostaty včas a účinně léčena, mohou se počet i závažnost příznaků zvyšovat, a navíc se k nim mohou přidat i různé komplikace - nejen tělesné, nýbrž i psychické. Tak například v neúplně vyprazdňovaném močovém měchýři se kromě moči mohou hromadit choroboplodné bakterie a vyvolávat infekce močového traktu, nebo dokonce infekční onemocnění prostaty samotné - tzv. prostatitidu. V důsledku zadržování moči se může zvětšovat močový měchýř, ztlušťovat jeho stěny a zhoršovat jeho funkce. Jiným rizikem je vznik močových kamenů a v nejtěžších případech dokonce i poškození až selhání ledvin.