Dlouhověkost

Na úvod něco teorie, která nám umožní pochopit příčiny stárnutí a nestárnutí. Pro lidský život jsou zásadní dva paradoxy: za prvé, kyslík, bez nějž se neobejdeme ani pět minut, je jed, který naše tělo pozvolnou oxidací rozkládá; a za druhé, k jakékoli aktivitě, ale i k samotnému životu potřebujeme energii (jen na udržení tělesné teploty připadne 30 procent přijaté energie), jejíž zpracovávání nás rovněž opotřebovává - a opotřebovává nás tím víc, čím víc potravy přijmeme.

Oba paradoxy jsou příčinou našeho stárnutí. S tím prvním nic nenaděláme: kyslík prostě dýchat musíme. Zato druhý paradox můžeme ovlivnit natolik, že to, co nás dosud opotřebovávalo, nás bude před stárnutím chránit.

Za vším stojí geny, a ty jsou nesmrtelné. Každý jedinec je v podstatě pouhým nositelem genů, a jakmile tyto geny a jejich DNA předá dál svým potomkům, může si klidně umřít – geny už ho nepotřebují. Geny pro nás dělají jen to, co je jaksi v jejich možnostech. Mají k dispozici širokou škálu ochranných prostředků a mechanismů, jimiž by opotřebovávání našeho organismu hravě zamezily: nebyl by pro ně třeba problém vybavit nás zdvojenými orgány, tedy jedním funkčním a jedním záložním. Jenže proč by to dělaly? V jejich zájmu je, abychom co nejdřív vyrostli, vykrmili se a sexuálně vyspěli, protože tak si nejlépe zajistí své nové nositele, naše potomky.

Před zhruba třemi miliardami let uměly určité bakterie vyrábět energii z organické hmoty. Toho využívaly předchůdkyně dnešních živočišných buněk tak zručně, až si zmíněné bakterie “podrobily”. Jejich následnice, kterým se říká mitochondrie, zůstávají v našich buňkách dodnes a zásobují nás až devadesáti procenty energie, kterou náš organismus potřebuje k přežití.

Kdyby tento pramen během našeho života nevysychal, mohli bychom být na světě klidně tři sta let. Jenže mitochondrie se (vlivem kyslíku) opotřebovávají. Při výrobě energie tak vzniká čím dál víc tzv. volných radikálů. Ty v organismu ničí, na co přijdou, mitochondrie nevyjímaje. Vědci je považují za příčinu velké části nemocí, které na člověka přicházejí s věkem: kardiovaskuláních chorob, rakoviny nebo Alzeimerovy choroby. Zabránit volným radikálům v plenění našeho organismu není tak snadné, jak se může zdát z televizních reklam. Přesto se jim bránit lze: když budeme přijímat méně potravy, budeme šetřit naše mitochondrie. Druhý prostředek má nevábné jméno: užívání antioxidantů. Nestříká se to do pusy, ani se pro to nemusí do lékárny. Mají to v každé samoobsluze, a dokonce i v řeznictví – jen když si umíme vybrat správné potraviny.

(Pramen: Le Nouvel Obs)