Nemoc a zdraví
Pomoci svým nejbližším
Doporučení pro partnery onkologických nemocných, aby mohli být svým nejbližším skutečně prospěšní:
Po oznámení závažné diagnózy nádorového onemocnění je běžné, že pacient nebo pacientka reagují celou škálou negativních pocitů a projevů. Po období šoku se může objevit snaha nepříznivou zprávu popřít až zapomenout, později se může projevit agrese, silná deprese, tendence “smlouvat s osudem”, nepřiměřené naděje v zázračné postupy, a teprve nakonec přichází přijetí daného stavu a racionální spolupráce se zdravotníky.
Tyto reakce se v různé míře projevují také u lidí nemocnému blízkých, protože i je závažná zpráva silně zasáhne. Časově se ovšem nemusejí shodovat s prožitky pacienta (např. nemocný popírá své onemocnění a snaží se na ně zapomenout, zatímco partnerka se propadá do deprese).
Chcete-li svým blízkým pomáhat, musíte se naučit poskytovat pomoc ve zcela nových a těžších podmínkách. Mnoho věcí bude totiž vycházet a dopadat jinak, než jak jste byli dosud zvyklí.
Bude nutné naučit se pomoc také přijímat – ti, kdo pečují o vážně nemocné, se sami ocitají v těžkém stresu a bez doplňování citových rezerv se rovněž dostávají do stavu psychického ohrožení.
Seznamte se co nejdříve se zdravotním stavem svého partnera či partnerky. Nejlepší je, poskytne-li ošetřující lékař úplnou informaci pokud možno nemocnému i Vám současně. Tím se předchází zkreslení a nedorozumění.
Není třeba, abyste znali podrobnosti o nádorových buňkách, enzymech a dalších detailech, musíte však vědět, jak svým blízkým pomoci v konkrétních situacích.
Neodmítejte diskusi s postiženým, zvláště po sdělení diagnózy “rakovina”.
Neutíkejte od tématu k vedlejším věcem, překročte “spiknutí mlčení” charakterizované obavou promluvit o čemkoli, co se týká nemoci.
Při zjištění, že partner je nemocný, nepodléhejte zmatku, šoku nebo panice a pokuste se tyto stavy zvládnout. Mluvte o svých pocitech, můžete vyjádřit i své obavy, ale hlavně ujistěte druhého, že budete s ním.
Nebojte se místo slov partnera třeba obejmout, pohladit, pomilovat.
Nepropadněte obavám, že nádorové onemocnění je infekční – rozhodně se od nemocného nemůžete nakazit.
Nebojte se tělesného kontaktu s nemocným, někdy více než slova pomůže, když svého blízkého vezmete za ruku, obejmete či políbíte, nebo jen spolu s ním mlčíte.
Povzbuzujte partnera v jakékoli aktivitě, kterou je schopen vykonávat. Pocit takové schopnosti dodává pacientovi sílu, sebejistotu a chuť se s chorobou poprat.
Humor nemusí být vždy šibeniční a může v mnohém pomoci a osvobodit. Naučíte-li se s partnerem bez pocitu křivdy o některých zásadních tématech žertovat (např. při vypadávání vlasů a používání paruky), lze je lehčeji přijmout.
Nezapomeňte, že nemocný partner má zábrany, stydí se, bojí se, že jeho sebevědomí je v kontaktu s vámi mnohdy velmi nízké. Nemocný člověk je často přesvědčen, že okolí na něm jeho chorobu pozná a že se ho štítí.
Nezapomeňte, jak potřebný je pro nemocného tělesný kontakt a tělesná blízkost (a to zdaleka nejen v oblasti sexuální).
Nezvládáte-li sami svoje pocity a nálady, neváhejte navštívit odborníka – psychoterapeuta (psychologa, psychiatra, duchovního seznámeného s pastorační prací, poradce z pracoviště pro partnerské vztahy atd.).
Ptejte se tam, jak jednat s partnerem i jak pracovat sami se sebou.
Při některých nepříjemných až odpuzujících skutečnostech (samovolný odchod moči nebo stolice, zvracení atd.) ovládněte svou přirozenou nechuť přiblížit se, a místo kroku zpět udělejte vstřícný krok vpřed.
Nezapomeňte, že i po vyléčení zůstává ve vašem nemocném partnerovi strach, zda bude účinek léčby trvalý.
Nebuďte netrpěliví a naučte se “obyčejnému” naslouchání.
Nereagujte agresivně na případné výbuchy zloby, zlosti nebo nerudné nálady svého nemocného partnera, uvědomte si, že jde o “vztek na osud”, nikoli na Vás.
Dejte naopak najevo svou účast a porozumění.
Nikdy, ani v těch nejhorších chvílích, neberte partnerovi víru v možnost uzdravení.
Odklon od lékařské péče (např. k léčitelům, bylinkám, cvičení apod.) nekritizujte, ale dohlédněte, aby váš nemocný partner zároveň dodržoval všechna lékařská doporučení a chodil na pravidelné lékařské kontroly.
Všimnete-li si, že se váš partner propadá do úzkostné a beznadějné nálady a ztrácí o všechno kolem zájem, vyhledejte společně pomoc psychologa, psychiatra či psychoterapeuta.
Dovolte si vzájemně vyjádřit i silné pocity lítosti nebo strachu – lépe je pak zvládnete.
Nepropadejte předčasné beznaději a uvědomte si, že sdělení, že Váš blízký má rakovinu, ještě zdaleka neznamená, že již na rakovinu umírá. Mnoho nádorových onemocnění lze dnes úspěšně léčit.
