Nutkavé myšlenky

Nepovšimnuto však zůstává rostoucí utrpení člověka, jehož začínají rituály omezovat v plnění základních osobních i pracovních úkonů.
Jedním z hlavních problémů obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) je fakt, že její příznaky jsou často považovány za běžné průvodní jevy života či za běžné povahové vlastnosti toho kterého jedince.

Vazba mezi pocitem, myšlenkou a kompulzí

Tělesné příznaky stresové reakce sice nejsou nebezpečné, pro řadu lidí s OCD však znamenají hrozbu, již se snaží neutralizovat kompulzivním chováním: Spouštěč (tělesný pocit) Bušení srdce Katastrofická myšlenka (obsese) "Dostanu infarkt!" Kompulze Posadit se, 30krát stisknout levé zápěstí

Začínají vyplňovat podstatnou část jeho volného času a vedou i k nezbytnému nastavování pracovní doby, což ale zdánlivě paradoxně nemá za následek zvýšení výkonu. To, že je možné pokusit se tento stav léčit, si připustí jen málokdo, a ani okolí tuto možnost nehledá nebo se jí dokonce obává. Nálepka psychiatrie bývá ještě větším strašákem než utrpení člověka.

Uvedené obtíže, jimiž nemocný trpí, se nazývají obsese a kompulze. 80 procent postižených trpí jak obsesemi, tak kompulzemi, asi 15 procent má pouze obsese a zbylých pět jen kompulze.

Obsese jsou nutkavé, opakující se a vtíravé myšlenky nebo představy, které jsou vesměs iracionální a vyvolávají u jedince značnou úzkost. Postižený si bývá vědom jejich nesmyslnosti a chorobnosti a pokouší se je neutralizovat jinými myšlenkami či chováním. Tyto pokusy však nebývají úspěšné a vedou často spíše k uzavření se v bludném kruhu obsedantně-kompulzivní poruchy:

Pod pojmem kompulze rozumíme opakované, ritualizované a iracionální chování a jednání, které pacient provádí nejčastěji právě pod vlivem obsesí. Za to, že vyhoví nutkavé myšlence, že vykoná kompulzi, je pak “odměněn” snížením úzkosti, kterou u něho vtíravé myšlenky navozují.

Nejrůznější rituály a magické myšlení bývají běžnou součástí života. Problém nastává v okamžiku, kdy člověk zaujatý obsesemi a kompulzemi začíná strádat v oblasti sociální, pracovní i interpersonální, kdy pro neustálé zaobírání se vtíravými myšlenkami či jednáním nemůže vykonávat mnoho běžných aktivit. Přitom řada nemocných se za své rituály stydí, nebo – pokud jsou méně omezující – je považuje za normální. K lékaři se pak vůbec nedostávají nebo přicházejí s jinou poruchou, např. depresí, která bývá u OCD přítomna asi v 50 procentech, nebo třeba s vyrážkou na rukou způsobenou častým nutkavým mytím.

Porucha postihuje ve stejné míře muže i ženy všech etnických skupin. Začíná nejčastěji v adolescenci či rané dospělosti. Nemocní vyhledají ošetření průměrně po sedmi letech od nástupu symptomů, obvykle až v okamžiku, kdy se obsese či kompulze stanou natolik závažnými, že omezují jejich pracovní výkon či jiné společenské aktivity.

K typickým příznakům obsedantně-kompulzivní poruchy patří také vyhýbavé chování a tělesné příznaky příznačné pro prožívání úzkosti a napětí. Téměř všichni lidé trpící OCD se snaží vyhnout situacím, jež v nich obsedantní myšlenky a následující úzkost, kterou pak musejí neutralizovat kompulzemi, vyvolávají. Existuje také skryté vyhýbavé chování, jako je snaha nemyslet na určité věci.