Opravdové prožitky
Opravdové prožitky I.
Stále větší podíl lidí se ale budí s problémem, pro který je u nás vžitý výraz rakovina. Tady ovšem už nemůže být řeč o malichernosti. Někomu bylo toto onemocnění právě diagnostikováno, jiný s ním žije už řadu let. Podíl vyléčených se totiž s pokračujícím časem také zvyšuje. Onkologické onemocnění v každém případě změní život člověka. Jak se lze s takovou životní situací vyrovnat?
Václav B. (*1945)
Většinu života byl Václav B. bez zdravotních
problémů. V létě roku 1993 sice prodělal zánět močových cest a měchýře, ale
přičítal to nachlazení po koupání v řece. Zánět se brzy zhojil.
V následujících letech se u něho s určitou nepravidelností
v letních měsících podobné záněty opakovaly, vyhledal proto lékařskou
pomoc. Zánět vždy odezněl zhruba po deseti tabletách Furantoinu, Václav ale vždy
pečlivě využíval celou dávku dvaceti tablet.
Potíže se stupňovaly a vedly k důkladnějšímu lékařskému vyšetřování. Při vylučovací urografii v říjnu 1998 se v močových cestách žádné změny neprokázaly. O rok později, na podzim roku 1999, se při stejném vyšetření na rentgenových snímcích zobrazily dva nádory v močovém měchýři. “Dozvěděl jsem se to před Vánocemi, asi v polovině prosince,” vzpomíná Václav. “Tehdy začal můj ošetřující lékař uvažovat o radikálním chirurgickém zákroku.”
V té době se Václav soustředil na zvládání krvácení do moči a hlavně bolesti, jejíž práh je v jeho případě velmi nízký. “Členové rodiny a kolegové z pěveckých sborů, s nimiž už léta zpívám při různých příležitostech, měli pro moje potíže porozumění, což ztlumilo první dopad nepříznivé diagnózy. Rovněž mezi ošetřujícím zdravotnickým personálem jsem se setkal s citlivým přístupem, jak při ošetřování, tak při sdělování některých choulostivých skutečností. Na své otázky jsem vždy dostal vyčerpávající odpověď, nikdo nezastíral, že nádory jsou zhoubné.” Václav tak dopodrobna zná možnosti připravovaného operačního řešení, ví, která varianta je pro něho nejvhodnější a patrně bude použita, s tím, že teprve na operačním stole se bude rozhodovat o dalších možnostech podle individuálních dispozic.
Původně se zdálo, že chirurgický výkon bude možno alespoň trochu oddálit, ale začátkem tohoto roku se objevilo nové ložisko, a proto bylo rozhodnuto, že radikální zákrok (odebrání močového měchýře a prostaty) bude proveden již 10. května. “Trochu mě to zaskočilo,” sděluje Václav, “myslel jsem si, že vyzkouším ještě něco z alternativní medicíny, vyhledám léčitele, případně homeopata. Chtěl jsem se také pokusit o dvaačtyřicetidenní kúru podle Breusse, kdy se užívají pouze ovocné a zeleninové šťávy a čaj, i když jsem si nebyl jist, zda vydržím hladovění. Ale ošetřující lékař mi podal dost informací, abych se rozhodl pro klasickou medicínu.”
Kvůli zdravotním obtížím je Václav od října loňského roku v pracovní neschopnosti. Uvědomil si, jak rád má svoji práci vlakvedoucího. Rád by se k ní vrátil, ale před tak obtížnou operací nelze s jistotou říci, bude-li moci ještě někdy pozorovat krajinu ubíhající při jízdě vlaku.
Strach z nemoci, z operace, z nejisté budoucnosti – jak se s tím lze vyrovnat? “Uvědomil jsem si, že nejsem takto postižen jen já sám. I když jsem si – zřejmě jako každý – nejdřív kladl otázku proč. Jsem věřící, a tento problém uvnitř mne se odehrává vlastně jako nepřetržitý dialog mezi Bohem a mnou. Odpověď jsem dobře znal – i nemoc, bolest, utrpení a obavy mají svůj smysl, který dřív nebo později pochopím. Nejbližší a dnes dostupné vysvětlení pro mne je, že mám změnit způsob života a hledat cestu dál. Není to ovšem recept na snadné smetení problému, při tom všem mám lidský strach z bolesti i z nebezpečné operace, z dlouhého pobytu na lůžku, ale i z další perspektivy, která se podobá vstupu do neznáma, do tunelu, kde světlo je až na vzdáleném konci. Je tu ovšem i má zvědavost a naděje na jinou kvalitu života, o které dosud vím jen málo.
Naděje, že nebudu stále potřebovat léky proti bolesti, že jednou zase povedu vlaky, že se budu koupat v řece, až se dlouhá jizva po operaci dobře zacelí. Největší moje obavy i naděje se týkají ale zpěvu. Nevím, zda budu moci dál zpívat ve všech třech sborech, kde jsem zpíval dosud. Jestli to ,udýchám´ jako dřív, a také jaký vliv bude mít operace na kvalitu hlasu. Zpěv je už dlouho součástí mého života, chyběl by mi, a proto doufám, že budu moci zpívat jako dosud,” uvažuje Václav. Naposledy si zazpíval o Velikonocích v několika kostelech a také v Dvořákově síni Rudolfina.
