Bylinky
Růže šípková
Popis. Růže šípková je keř (až 3 m vysoký) nebo opíravá liána, která může být až 10 m dlouhá. Větve jsou ostnité, ostny jsou většinou hákovitě zahnuté. Listy jsou lichozpeřené, s 2 až 3 páry (jařmy) lístků. Lístky se často skládají vlivem vnějších podmínek podél střední žilky do tvaru písmene V. Růže šípková kvete růžově v červnu a červenci. Plody, drobné nažky, dozrávají uvnitř šípku. To je obal, který vznikl srůstem květních orgánů i stonku. Šípky mají různý tvar i velikost. Variabilita jednotlivých znaků u tohoto druhu (Rosa canina L.) je obrovská. Často byly jednotlivé populace, které se od sebe lišily celkovým vzhledem, popisovány jako zvláštní formy i druhy.
Kde ji najdete. Šípková růže roste na suchých místech, na výslunných stráních i na okrajích světlých lesů prakticky po celém území republiky. Z teplých oblastí zasahuje až do hor. Maximální nadmořská výška pro tento druh je u nás 1050 m (Kvilda, Šumava). V Evropě je rozšířena až k 60° severní šířky, na jihu zasahuje do severozápadní Afriky a odtud přes Malou Asii, Kavkaz až do střední Asie. Ve východní Evropě se v podstatě nevyskytuje.
K čemu se používala dříve. Z historie známe používání mnoha druhů růží, nejen růže šípkové – např. růže galská (Rosa gallica L.) nebo růže stolistá (Rosa centifolia L.). Ve starověkém Řecku a Římě byly růže populární nejen jako léčivé rostliny (používaly se květy , šípky, ale i kořeny a hálky; poslední jmenované sloužily jako prostředek proti
|
Kvetoucí keř růže šípkové, |
močovým kamenům). Růže byla symbolem krásy, mládí, zamilovanosti a mlčenlivosti. Růže byla zasvěcena Afroditě. Růžové květy byly součástí magických směsí na přivolání lásky, šťáva z korunních lístků se za stejným účelem přidávala do koupelí. Růžovými květy byly zdobeny slavnostní tabule na hostinách, jako symbol opatrnosti a mlčenlivosti visely nad hlavami hostí růžové věnce nebo kytice.
Už od starověku byla růže váženou rostlinou, královnou květin. Proto lidé s oblibou zakládali a vysazovali rozsáhlé růžové zahrady. Šípky lidé sbírali pravděpodobně už v prehistorickém období. Dokladem toho je např. nález zásoby šípků z neolitického sídliště ve Velké Británii (stáří asi 2000 let). Obliba růží se nezměnila ani ve středověku a přetrvala přes dlouhá staletí až do současnosti.
Sběr. Na podzim, před příchodem prvních mrazů, sbíráme šípky (Fructus cynosbati, Fructus rosae canine, Fructus cynosbati cum semine). Někdy se ve fytoterapii používají pouze šípky zbavené nažek (Fructus cynosbati sine semine). Nažky mohou tvořit samostatnou drogu (Semen cynosbati). Šípky se suší nejprve na volném vzduchu a potom se dosušují uměle (teplota do 35°C).
Vlastnosti. Šípky působí jako vitaminiferum, tonikum, metabolikum, diuretikum, cholagogum, mírné adstringens. Nažky se používají jako diuretikum, antirevmatikum a antineuralgikum.
Obsahové látky. Šípky obsahují vitamín C (0,2 až 1 procento), jehož obsah klesá při sušení až o 80 procent (při optimálním sušení se uchová asi čtvrtinu až pětinu původního obsahu), vitamín B1, B2, P a K, kyselinu nikotinovou, karotenoidy, flavonidy a jejich glykosidy (např. tilirosid, multiflorin), asi 30 procent cukrů, organické kyseliny, pektiny, třísloviny aj. Nažky obsahují jenom malé množství vitamínů, asi 0,3 procenta silice, vanilin, olej, cukry, kyselinu jablečnou, citrónovou aj. Z kořenu byl izolován triterpenoidní eglantosid.
Účinky na organimus. Šípky jsou zdrojem mnoha vitamínů a provitamínů. Mají především vysoký obsah vitamínu C. Ten zvyšuje odolnost organismu proti infekcím, jeho potřeba pro organismus se zvyšuje při onemocněních spojených s vysokými horečkami, je důležitý pro těhotné ženy, kojící matky i děti v období intenzivního růstu. Droga zlepšuje metabolismus a celkový zdravotní stav organismu. Šípky mohou být také součástí jarních kúr. Flavonidy obsažené v šípkách způsobují slabý diuretický účinek, takže drogu používáme při infekčních onemocněních ledvin a močového měchýře.
Použití. Jednotlivá dávka šípků na přípravu záparu jsou 3 g nebo 1 kávová lžička drogy na jeden šálek vody. Pije se 3 až 4krát denně. Pokud chceme, aby šípkový čaj obsahoval co nejvyšší procento vitamínu C, připravujeme ho následovně: nejprve šípky rozdrtíme a za studena hodinu macerujeme. Potom je krátce povaříme v nerezové nádobě, a přikrytý čaj necháme ještě asi 15 minut odstát.
Toxicita. Chloupky z čnělek a vnitřků šípků mohou vyvolat u citlivých jedinců alergické reakce. Přestože vysoké dávky izolovaného vitamínu C mají nežádoucí vedlejší účinky (podráždění sliznic orgánů trávicí soustavy, zvracení, průjem apod.), dlouhodobé užívání šípků nemá žádné negativní účinky. Naopak pití šípkového čaje se doporučuje i k dlouhodobému užívání jako osvěžující nápoj.
Další význam. Růže šípková je základní podnožová růže pro kultivary zahradních růží. Květy obsahují velké množství pylu. Ze šípků se vyrábí chutné víno. Velmi pracná je příprava šípkových džemů a marmelád, nicméně pokud se do ní pustíte, budete odměněni vynikající chutí a překvapivou vůní. Šípkové marmelády nebylo nikdy v domácnostech velké množství, proto s používala pouze k vybraným příležitostem, např. ke slepování vánočních lineckých sušenek. Šípky se také přidávají do ovocných protlaků. Očištěné šípky se mohou napěchovat do skleniček a prosladit cukrem. Po nějaké době změknou a přidávají se do čaje. Šípky můžeme také konzervovat medem. V Anglii se šípky používají k aromatizování tabáku. Široké použití v kosmetice, ale i v lékařství má růžová silice a růžová voda, která se získává z několika druhů růží, např. z růže damašské či růže stolisté.
Zajímavosti.V Maďarsku se zpracovávají dokonce i chloupky ze šípků (Pili cynosbati), které se používají na výrobu prášků vyvolávající svědění. Růže šípková spolu s dalšími původními, i pěstovanými druhy růží je spjata s evropskou medicínou již od dávné minulosti. Obdobně používali a dodnes je součástí národních lékopisů celá řada dalších druhů rodu Rosa. Například domorodí obyvatelé Severní Ameriky užívali více než desítku druhů růží (odvar z kořene, listí i kůry) nejen při léčení, ale také při obřadech a jako potravu. K šípkovým džemům, nápojům a protlakům musíme zmínit také šípkovou zmrzlinu, kterou připravovali Eskymáci kmene Inupiat. Také v tradiční čínské medicíně se setkáme s růžemi. Z několika druhů jmenujme alespoň růži čínskou (Rosa chinensis), ze které se používají ve fytoterapii květy i šípky.
