Léčivé rostliny
Ořešák královský
Popis. Ořešák
královský je mohutný, až 25 metrů vysoký opadavý
strom. Listy má lichozpeřené, složené zpravidla ze sedmi až devíti lístků.
Květy jsou jednopohlavné. Samčí jehnědy jsou nápadné, až 11 cm dlouhé, samičí
květy jsou uspořádány do 2 až 5 četných klasů. Plodem je tzv. nepravá peckovice.
Vnější dužnatý obal, rubina, je lysá a hladká, za zralosti puká a opadává.
Vlastní plod, ořech, je elipsoidní až kulovitý. Čtyřlaločnatá semena jsou
chráněna skořápkou různé tloušťky. Ořešáky žijí kolem sta let, mohou se však
dožít až tří set let.
Kde ho najdete. Ořešák královský je prastarou kulturní rostlinou, rozpoznat tedy jeho původní domovinu je dosti problematické. Původně byl pravděpodobně rozšířen v západní a střední Asii, v jižní Evropě se zřejmě jedná o druhotný výskyt. Ořešák královský v místech dlouhodobého pěstování zplaňoval a zapojil se do přirozených společenstev. U nás, pokud roste v přírodě, pak většinou v sušších lužních lesích na jižní Moravě a v Polabí, v oblastech s příznivými teplotami. Ořešák královský je citlivý na nízké teploty a také na pozdní mrazy.
K čemu se používal dříve. Ve střední Evropě není ořešák královský původní, ale součástí naší květeny je již několik tisíc let. Už v pravěku naši předkové ořešák pěstovali, nebo ho alespoň úmyslně rozšiřovali. Z pylových analýz je patrné, že ořešák královský u nás rostl od doby bronzové a více se rozšířil až v období raného středověku. Ve starověku byly ořechy pokládány za božský pokrm a strom nesoucí tyto plody byl zasvěcen Jupiterovi. Latinské jméno Juglans je složeno ze dvou výrazů, Jovis a glans, což znamená Jupiterův žalud. Druhové jméno regia znamená královský. Už od starověku se traduje, že ořešák přivezli do Evropy perští králové. Plinius zmiňuje ořechy jako plody svatební a věštecké.
O rozšíření ořešáku se velmi zasloužil Karel Veliký. Pozdější používání ořešáku jako léčivé rostliny se popisuje např. z Matthioli ve svém herbáři. V 17. století se užíval jako prostředek proti moru. Popel z ořechových skořápek smíšený s vínem a olejem platil jako prostředek podporující růst vlasů. Lék na posilnění žaludku se připravoval z ořechů sklízených v květnu a červnu, které se nakládaly do cukru nebo medu. Ze zelených slupek se připravoval sirup na proplachování úst při bolesti v krku. K témuž účelu tehdy sloužila i ořechová pálenka. Na začátku našeho století se používal odvar z listů na omývání otevřených ran, nebo se z odvaru připravoval obklad na boule, vředy a oteklé žlázy. Při zánětu kostí se odvar mísil s ovesnou slámou, jalovcem, přesličkou, šalvějí a jitrocelem. Postižené místo se odvarem omývalo a přikládal se na něj obklad namočený v odvaru. Šťáva z ořechových slupek se používala k výrobě mořidel na dřevo i k barvení vlasů. Také odpuzovala štěnice a léčila svrab.
Sběr. Mladé, zelené listy (Folium juglandis) se sbírají v červnu a červenci. Suší se rychle v tenkých vrstvách tak, aby si droga zachovala původní barvu. Zelený dužnatý obal, rubina, (Pericarpium juglandis nucum) se sbírá v červnu, červenci a srpnu, když ořechy dozrávají, ale jsou ještě zelené. V potravinářství, likérnictví a cukrářství se používají nezralé plody (Fructus juglandis immaturus). Ty se sbírají v době, kdy vnitřní skořápku ještě lze propíchnout špendlíkem.
Obsahové látky. Juglon a příbuzné sloučeniny, flavonidy (glykozid kvercetinu a kemferolu), třísloviny galotaninového typu s kyselinou elagovou (do 15 procent), silice, mezoinozid, karotenoidy, kyselina askorbová (do 1 procenta, je zastoupena více v oplodí než v listech), hořčiny, semena obsahují 40 až 60 procenta oleje.
Vlastnosti. Adstringens, antiflogistikum, baktericidum, hemostypikum, depurativum, metabolikum, kosmetikum.
Účinky na organimus. Hlavní účinnou látkou v listech ořešáku jsou třísloviny. Proto se ořešák používá při žaludečních a střevních katarech a jako pomocný lék při neoperovatelných nádorech žaludku a střev, ale i vně do koupelí. Obsažený juglon má sice ověřené protikrvácivé účinky, ale léčebně v podstatě nevyužívá. Droga působí sedativně a spazmolyticky, dále se používá jako metabolikum. Má také fugicidní i baktericidní účinky. Používá se vně ke kloktání při zánětech dutiny ústní, při acne vulgaris, zánětech kůže proti nadměrnému pocení nohou a na omrzliny. Filtrovaný výtažek se kombinuje s dalšími drogami (Flos chamomillae, Flos cyani, Herba euphhrasiae) při léčbě očních zánětů. Extrakt z ořechů se používá k barvení kůže (leucoderma).
Použití. Na odvar používáme 1 g nebo půl lžičky drogy na šálek vody. Odvar užíváme 2 až 3krát denně. Pokud drogu užíváme vně, na 500 ml vody použijeme 20 až 30 g drogy, na celkové koupele 500 až 1000 g listů nebo oplodí.
Toxicita a vedlejší účinky. Nejsou známy vedlejší účinky.
Další význam. Semena, vlašské ořechy, se využívají v potravinářství. Mají vysoký obsah olejů, bílkovin a minerálních látek. Dřevo ořešáku je velice kvalitní, používá se hlavně na výrobu nábytku. Široké využití má ořešák i v kosmetice. Výtažek z oplodí se přidává do opalovacích krémů a dalších přípravků.
Zajímavosti. Ořešák královský patří mezi oblíbené dřeviny, které se často pěstují v zahradách i rozsáhlých sadech. V současné době existuje asi 150 sort ořešáku královského, které se liší především charakterem skořápky. Rozlišujeme např. kamenáče, křapáče, papírky a polopapírky. U nás je povoleno šest kultivarů domácího původu.
