Medicína

Kde ji najdete. Lípa malolistá roste téměř v celé Evropě, s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí kontinentu. Je to dřevina dubohabřin, lužních, suťových i stinných roklinových lesů. Zastoupení lípy v našich lesích pokleslo především v důsledku přeměny lesní půdy na zemědělskou. K tomuto faktu dnes přistupuje také náhrada listnatých a smíšených lesů smrkovými a borovými monokulturami.

Jak ji rozpoznáte. Pokud se rozhodnete pro vlastní sběr rostlinné drogy, lipového květu, narazíte patrně na problém přesného určení botanického druhu. Určování lip je poměrně náročné, některé druhy jsou značně

proměnlivé, a ještě se vzájemně kříží. Pro lepšíorientaci uvádíme alespoň základní určovací znaky u druhů, se kterými se můžete setkat v našich podmínkách.

Oba výše uvedené druhy spolu s lípou zelenou (Tilia euchlora C. Koch) mají na rubu jednoduché chlupy (trichomy) nebo jsou lysé. Na rubu čepele, v paždí žilek, jsou chomáčky chloupků.

Lípa srdčitá má listy okrouhle srdčité, 4 až 8 cm dlouhé, v paždí žilek s chomáčky hnědých chlupů. Oplodí je kožovité a lze jej lehce v prstech rozmáčknout. Listeny jsou dlouze řapíkaté.

Lípa velkolistá má čepel listovou 7 až 12 cm dlouhou, listeny jsou kratičce řapíkaté. V paždí listu jsou chomáčky běložlutých trichomů. Plody jsou žebernaté, většinou vlnaté, v prstech nezmáčknutelné. Oba druhy mají listy na líci matné a letorosty hnědočervené.

Lípa zelená má na rozdíl od lípy malolisté i velkolisté letorosty zelenožluté a listy nápadně lesklé, jako nalakované. Lípa zelená kvete o tři týdny později než lípa velkolistá. Pro svoji větší odolnost vůči suchu se vysazuje dnes častěji než obě naše domácí lípy.

Dále se u nás můžete setkat s lípou stříbrnou (Tilia tomentosa Moench) a lípou řapíkatou (Tilia petiolaris DC.). Listy těchto lip jsou na rubu listů šedobíle plstnaté s hvězdicovitými trichomy. V paždí žilek nemají chomáčky chlupů. Lípa stříbrná je původní v jižní Evropě, čepel listová je přibližně dvakrát delší než řapík a květy intenzivně až nepříjemně voní. Méně často se pěstuje lípa řapíkatá, která pochází z jihovýchodní Evropy. Má převislé větve a řapíky jsou delší než polovina čepele.

K čemu se používala dříve. Ve starověku lidé používali lípu jako léčivku, i když použití bylo zcela odlišné od současného. Kůra sloužila proti malomocenství, listy na puchýře v ústech, šťáva proti vypadávání vlasů. Matthioli uvádí ve svém slavném herbáři, že vodu z květu lipového používají ženy k potírání skvrn na tváři, proti otokům a že podporuje růst vlasů. V 16. století se používal lipový květ také jako osvědčený prostředek proti dětské tetánii (psotník, staročesky dětinský božec).

Sběr. Sbírají se celá květenství včetně listenu na počátku kvetení. Suší se ve stínu a pokud možno v průvanu. Droga se snadno zapaří, čímž ztrácí svoji kvalitu.

Účinné látky. Droga obsahuje velké množství slizu, třísloviny (tilirozid), glykosidy, silice a flavonidy (kvercetin, hesperidin), organické kyseliny, saponiny a fytosteroly.

Vlastnosti. Mucilaginosum, expectorans, diureticum, diaforetikum, cholagogum, spazmolytikum, stomachicum, balneologikum, kosmetikum.

Účinky na organismus. Droga má potopudný účinek, kterého se využívá zvláště při chorobách z nachlazení. Jako sedativum má využití při nervovém podráždění, i při nespavosti. Tvoří složku čajovin používaných při revmatismu. Má pozitivní vliv na tvorbu hlenu a usnadňuje odkašlávání. Květ lípy má podpůrný vliv na vylučování žaludeční šťávy, takže urychluje trávení. Podporuje tvorbu žluče a uvolňuje křeče trávicího traktu. Odvar z lipového květu dodává kůži jemný zlatavý nádech, proto se používá také v kosmetice. Je součástí mnohých čajovin jako korigens.

Použití. Běžná jednotlivá dávka je 1,5 g (1 kávová lžička) na šálek vody a užívá se 3krát až 5krát denně. Může se podávat s medem i citrónem.

Toxicita a vedlejší účinky. Při používání odpovídajících dávek nemá droga vedlejší účinky, ani není toxická.

Další význam. Lípa malolistá je významná medonosná dřevina. Měkké lipové dřevo je vyhledávaným řezbářským materiálem. Lipové lýko se používalo dříve k vazbě (rohože, nádoby na obilí a mouku). Lipové uhlí bylo součástí střelného prachu a také se používalo k ošetření ran (zásyp).

Zajímavosti. Pokud zavítáte do jižních Čech, do okolí Českého Krumlova, nenechte si ujít návštěvu cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna. Je to nejen historicky a architektonicky cenný klášterní komplex zasazený do malebné jihočeské krajiny, ale naleznete zde i dendrologický unikát související s naším tématem. Na nádvoří kláštera roste lípa tzv. kapucínka, která má listovou anomálii. Některé listové čepele jsou stočené do kornoutků připomínajících mnišské kápě. Podle staré klášterní kroniky se listy takto stočily za husitských válek, když byl klášter dobyt husity a někteří mniši na klášterních lipách oběšeni. Dodnes můžete na této lípě nalézt takto tvarované listy.