Dnešní strava

Prodej biopotravin v Evropě každoročně narůstá o hezkých pár procent. Jen ve zmíněné Francii loni podle průzkumů kupovala skoro třetina obyvatel biologické produkty pravidelně; nejčastěji to byly obiloviny. Francouzi vědí, co kupují, protože když se chce nějaký výrobek honosit nálepkou BIO, musí splnit přísné podmínky – žádné pesticidy, žádné chemické fungicidy, krmivo pro zvířata pouze přírodní, ať už rostlinné nebo minerální. Pěstitelé se vracejí k systému střídání kultur, ovocnáři kultivují místní variety, chovatelé krmí svá zvířata biologickou potravou a místo velkovýkrmen dávají přednost chovu v přírodě. To všechno proto, aby nemuseli sáhnout k chemikáliím, antibiotikům a dalším prostředkům, které jsou jinak v zemědělském “průmyslu” běžné.

Výrobci mohou očekávat neohlášené návštěvy kontrolních orgánů, a teprve když je všechno v pořádku, smí své produkty obdařit úřední značkou AB. Stačí to jako záruka? Představitelé francouzské Národní federace biologického zemědělství se dušují, že tyto výrobky jsou nepopiratelně zdravější než produkty klasického zemědělství. Kritici zase poukazují na to, že pesticidy z okolních polí mohou zamořit i “biopozemky”; i oni však připouštějí, že biopotraviny jsou bohatší na vitamíny a minerály a jsou rozhodně bezpečnější.

Do výroby biopotravin se v Evropě pouštějí především mladí farmáři. Nejpatrnější – a také nejrozšířenější – je to na severu kontinentu, kde si snad u každé potraviny můžete vybrat mezi “normální” a “bio” variantou.

Velké obchodní sítě v Evropě tomuto trendu vycházejí vstříc a zřídily nejprve “bio koutky”, které se dnes rozrůstají spíše do “bio koutů”. Jestli to tak půjde dál, zůstanou v těchto prodejnách už jen koutky s průmyslovou stravou, s trochou nadsázky nazvané třeba “chemo koutky”.

Jaké pohnutky vedou konzumenty k nakupování biopotravin? V podstatě stejné, jaké vedou i vegetariány. Tito lidé se navíc často rekrutují ze stejných vrstev – mládeže střední třídy. I když samozřejmě nejenom z nich.

Pohnutky mohou být - zejména u vegetariánů - nábožensko-filozoficko-duchovní, související s určitým způsobem života a myšlení, ať už jde o východní náboženství nebo prostě soucit se zvířaty. Může to být revolta, způsob, jak se mladí a “nezkažení” chtějí odlišit od “starých”. A konečně to mohou být (a u biopotravin i vegetariánství často jsou) pohnutky zdravotní – buď v podobě diet, které jsou reakcí na určité zdravotní potíže, anebo v podobě prevence.

Těmto posledním rozhodnutím dává věda za pravdu. Podle výzkumu, jehož výsledky před několika lety otiskl British Medical Journal, mají vegetariáni obecně naději na delší život. Souží je méně chorob a jsou méně náchylní k civilizačním nemocem, zejména rakovině a poruchy kardiovaskulárního systému.

Neví se ovšem, do jaké míry za to vegetariáni mohou poděkovat pouze stravě a do jaké míry odlišnému způsobu života, který je k vegetariánství přivedl a který je provází. Ale nakonec na tom tolik nezáleží – byla dřív slepice, nebo vejce?