Výživa

Ateroskleróza ani ischemická choroba srdeční nebo jejich projevy v podobě anginy pectoris či infarktu nejsou novými jevy. Infarktem lze vysvětlit některá úmrtí popsaná již v bibli, stopy aterosklerózy se našly u mumií egyptských faraonů a postižení srdce v důsledku poruchy jeho krevního zásobení znal i středověk. Již tehdy však bylo možno vystopovat i jejich spojitost s určitými jevy nebo zvyky, patřícími k životu “lepších” nebo chcete-li “civilizovanějších” lidí. Byli to ti majetnější, kteří si mohli dovolit hodně a tučně jíst, málo se pohybovat, a tak utěšeně tloustnout.

Když moderní civilizace udělala z tohoto gluteálně-intelektuálního čili hýžďově-rozumářského životního stylu masovou záležitost, logicky přibylo i s tím spojených onemocnění. Prakticky každý obyvatel vyspělých zemí světa dnes žije lépe než středověký král. Spolu s  četnými radostmi si ovšem pouští k tělu a srdci i mnohá nebezpečí. Včetně onemocnění nazývaných civilizační, například nádorů nebo chorob srdce a cév. Přívlastek “civilizační” je ovšem poněkud nepřesný, protože spíše než o důsledek civilizace jde o důsledek neschopnosti v rámci civilizace rozumně žít. Přitahujeme zmíněné choroby podobně jako magnet železné piliny téměř vším, co děláme. Průmyslová velkovýroba kaloricky bohatých potravin, převážně z živočišných zdrojů, neobyčejně tučných i hojně solených či naopak slazených, rozvoj mechanizace, automatizace a dopravy, spjatý

Místo složitých kalkulací a tabulek nabízíme pro snadnější zapamatování toho, jak by měl vypadat náš talíř (respektive co a v jakém zastoupení by se na něm mělo objevovat), tuto jednoduchou kresbu.

Zdravý (nebo alespoň zdánlivé zdravý) člověk v každodenním shonu na podobné otázky nejspíš ani nepomyslí. Když ho ale sanitka přiveze s infarktem na koronární jednotku nebo když mu lékař předepíše pracovní neschopnost a spoustu léku, má najednou času více než dost a nejrůznější myšlenky začnou dotírat až neodbytně. Obavy z toho, co bude dál. Strach z postupného zhoršování nemoci a snad i ze smrti. Nejistota, jak to bude se zaměstnáním nebo se sexuálnímživotem... Jsou to normální a naštěstí většinou jen přechodné reakce. Protože dokudžijete, máte pořád spoustu možností většinu problému překonat. K tomu ovšem musíte:

1. Správně pochopit, co a proč se vlastně přihodilo.

2. Nechat si poradit, co dělat dál.

3. Podle získaných rad se skutečně řídit.

Ještě zajímavější otázkou ovšem je nebylo by lepší zamyslet se nad tím vším dříve, než Vás hrozivá bolest za hrudní kostí zaskočí?

Proces s nelibě znějícím jménem ateroskleróza mění původně hladké vnitřní stěny tepen v něco, co se podobá dnu horského potoka po jarním tání. K ateroskleróze přispívá narušení vnitřní cévní výstelky (endotelu), které může mít na svědomí zvýšený krevní tlak, některá virová onemocnění, ale i například kouření. Rozhodující podíl na vzniku a rozvoji aterosklerózy však mají především krevní lipidy čili tuky a z nich pak zejména cholesterol. Ten se v místech narušeného endotelu ukládá, obaluje krevními sraženinami a vazivem a vytváří tzv. aterosklerotické pláty. Vnitřní průsvit tepny se zužuje a průtok krve zhoršuje a zpomaluje. Je to něco podobného, jako když “zarůstají” vodovodní trubky.

Nedostatečný přítok krve k srdečnímu svalu zásobními tepnami (obklopují srdce jako věnec, proto se jim říká věnčité) znamená nedostatek kyslíku pro jeho práci i nedostatečný odtok zplodin látkové výměny. Odpadní látky pak dráždí nervová zakončení a Vy ucítíte typickou bolest za hrudní kostí. To je angina pectoris. Může ale nastat i horší případ, neboť každá ataka anginy pectoris je vždy spojena s rizikem infarktu myokardu. Ten však může přijít také bez předchozího varování, doslova jako blesk zčistého nebe.

Tak jako voda v horském potoku zakopává o kameny, může krev “zakopnout” o místo zúžené aterosklerotickým plátem a vytvořit zde sraženinu (trombus). Také plát sám může prasknout a tvorbu sraženiny podpořit. Výsledná krevní sraženina spolu se spasmem (stažením) cévy může cévu během několika sekund zcela uzavřít a průtok krve úplně zastavit. Existují i tzv. “němé infarkty”, které se navenek bolestmi neprojevují; to však neznamená,že by nebyly nebezpečné. Protože srdeční sval je vůči nedostatku krve a kyslíku jen o něco méně citlivější než mozek, bez rychlé lékařské pomoci hrozí katastrofa. Srdce bez krve umírá.